Parašutismus,
padák |
|
|
Sportovní obor využívající jako
hlavní pomůcku původně záchranný prostředek - padák. Padák: První pokusy o zbrzdění a přežití volného pádu jsou spojeny s vynálezem horkovzdušného balónu (André-Jacques Garnerin, 1797). Jako použitelný záchranný prostředek se ale začal používat až od r. 1911, kdy se objevuje v Rusku a Francii. Princip padáku: využití odporu, který vzduch klade předmětu, který se jím pohybuje určitou rychlostí. Čím vyšší rychlost - tím větší brzdná síla. Lidské tělo má malý součinitel odporu a je brzděno vzduchem málo. Síla, kterou je při pádu přitahováno k zemi se s brzdící sílou vzduchu vyrovnají při tak vysoké rychlosti, že se člověk spolehlivě zabije. Aby se pádová rychlost dostala na úroveň, kdy ji člověk přežije, musí být člověk (nebo předmět, který se nemá poškodit) spojen pevně s tělesem, které bude vzduchem brzděno takovou silou, že se prakticky vyrovná síle, kterou je sestava padající člověk + brzdící předmět přitahována k zemi. Postupně se přes různé konstrukce dospělo k přibližně půlkulovému látkovému padáku o velké ploše a relativně malé váze. Pro nás je zajímavé i datum 25.8.1915, kdy byl v USA zaregistrován vynález (č. 110 84 84) rodáka ze slovenské Smolnické Nové Vsi, Štefana Baniče. Padák zkonstruoval v r. 1912 a vyzkoušel ho v r. 1913. Od r. 1914 se v USA vyráběl sériově. Padák se rychle rozšířil do všech vojenských letectev. Zejména ve válečných konfliktech se plně uplatnil při záchranně osádek sestřelených letadel. Se zaváděním rychlých proudových letadel se sice změnil způsob opouštění letadla, ale padák zůstal zachován. Navíc u těchto strojů přibyly brzdící padáky na ocase letadla, které snižovaly přistávací rychlost na úroveň, kdy se daly použít klasické brzdy (z dopravních letadel využíval brzdící padák jen Tu-104). Využití padáků bylo ale širší. Výsadkové padáky slouží k cílenému vysazování vojáků z letícího stroje (většinou letadla). Nejprve se jednalo o jednotlivce. S tím, jak byly objevovány výhody překvapivého vysazení vojáků ze vzduchu na vzdálených místech, rozvíjela se výstava výsadkových vojsk. Za druhé světové války pak byly provedeny tisíce výsadků v rozsahu od několika mužů po hromadné výsadky a s využitím stovek letadel a tisíců vojáků. Např. nad Protektorátem provedli britové na 32 nočních výsadků. Z těch velkých je možné uvést např. výsadky při vylodění spojenců v Normandii (1944), dále operaci Market Garden, kterou vypracoval britský polní maršál Bernard Montgomery a která začala 17. září 1944. Té se účastnilo na 35 000 výsadkářů. Výsadková vojska nasazovali úspěšně (zejména v počátečním období) i němci. Mimo vojáků byly z letadel vysazovány na padácích i kontejnery se zbraněmi, zásobami, municí a lehkými bojovými vozidly. Po válce byly k praktickému využití dovedeny i padákové systémy pro vysazování těžké bojové techniky. Padáky se využívají i při kosmických letech pro brzdění návratových modulů kosmických lodí v atmosféře nebo raketoplánů při přistání. V ČSR byl první padák domácí konstrukce vyzkoušen 26.4.1928. Jednalo se padák F.P.S. - Fiala, Popelák, Svoboda a seskok uskutečnil rtm. Vrecl z letounu Aero A-24.
|
Parašutismus: Už od svého vzniku byl padák předváděn jako letecká atrakce. Jedním z prvních "parašutistů" byl např. známý francouzský letecký akrobat A. Pégoud. Po druhé světové válce se stává z parašutismu civilní sport a byl vyčleněn jako samostatné sportovní odvětví. Pořádají se v něm soutěže různých úrovní až po mistrovství světa. Začínalo se závody v přesnosti přistání. K tomu přibyly spíše rekordní seskoky, jako např. seskoky z velkých výšek, seskoky s co nejdelším volným pádem apod. Prováděly je obvykle vojenští výsadkáři a neobešly se bez výkonných letadel a výškových obleků. Parašutismus během své téměř padesátileté existence rozrostl do celé řady disciplin, z nichž některé ani nejsou provozovány výskokem z letadla. Parašutistické disciplíny (2009)
|
|