L-13 Blaník
10/2010

Trup je oválného průřezu, poloskořepinové konstrukce. Křídla jsou samonosná, celokovová, lichoběžníkového průřezu s jedním hlavním a jedním pomocným nosníkem a jsou opatřena křidélky, vztlakovými a brzdícími klapkami. Pevné části letounu jako jsou křídla, trup a nepohyblivé ocasní plochy jsou potaženy duralem. Pohyblivé části jako jsou křidélka nebo vodorovné a svislé ocasní plochy jsou potaženy plátnem. Pilotní prostor se dvěma sedadly za sebou je vybaven dvěma palubními deskami, zdvojeným řízením a ostatními ovládacími prvky rovněž ve zdvojené verzi . Jejich standardní osazení tvoří rychloměr, výškoměr, variometry, kompas a el. zatáčkoměr kombinovaný s příčným sklonoměrem. K podlaze předního pilotního prostoru je většinou uchycena radiostanice. Jednodílný kryt pilotního prostoru je vylisován z organického skla, odklápí se doprava Přistávací zařízení tvoří zatahovací kolo a pevná ostruha. Vlečné zařízení pro start aerovlekem je umístěno v přídi kluzáku a pro vzlet za navijákem na boku trupu.

Vývoj začal v roce 1954 v konstrukční kanceláři Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu (VZLÚ) v Praze - Letňanech pod vedením hlavního konstruktéra ing. Karla Dlouhého. Ten se studií celokovového větroně s laminárním profilem křídla zabýval z vlastní iniciativy již od r.1953. Dva prototypy byly dokončeny v roce 1956 v prototypové dílně VZLÚ ve Vysočanech u závodu Aero a v březnu stejného roku byl zalétán první z nich. Poblíž se nacházející pahorek Blaník dal kluzáku jméno. Dokumentaci a výrobu převzala v roce 1957 továrna v Kunovicích (tehdejší Strojírny první pětiletky) a po zkrácení přední části trupu, nahrazení ostruhového kolečka kluznou botkou a přestavbě ocasních ploch na sklopné pro snadnější hangárování a transport zavedla typ do sériové výroby. První sériové stroje vzlétly v r. 1958. 

První zahraniční vystoupení (prototypu) se uskutečnilo na MS v plachtění ve Francii v r. 1956 (St. Yan). tehdy ještě bez větších úspěchů. Pak ale následovala řada sportovních úspěchů. V prosinci 1964 přelétl A.W. Dávila (Chile) na L-13 Kordillery (1969 obdržel za výkon zlatou medaili FAI). Ještě v r. 1984 držely Blaníky 13 mezinár. rekordů. Postupně byl například vylepšen rekord na přelet ze 622km na 922km.

Výroba byla ukončena v roce 1978 a celkem bylo vyrobeno 2616 kusů, z nichž se přes 2000 kusů rozlétlo do 43 zemí světa. Tím se řadí mezi nejúspěšnější výrobky našeho leteckého průmyslu. (SSSR 1289ks, USA 236ks - mj. pro kondiční létáno US kosmonautů).

V letech 1981-1982 byla vyrobena menší série 20ks modernizované verze L-13A s pevnějším nosným systémem.

Dalšími úpravami vznikl v roce 1988 nový typ L-23 Super Blaník lišící se zejména novým kokpitem s větším průhledným překrytem s lepším výhledem, ocasními plochami "T", minimalizujícími poškození při přistání do terénu, a zjednodušeným křídlem bez vztlakových klapek s novými koncovými oblouky. Nabízeny jsou i nástavce zvyšující rozpětí křídel na 18 m a klouzavost na 31. Sériová výroba začala v roce 1989 a zatím bylo vyrobeno cca 300 letadel.

Po ní následoval L-13 AC. Je to verze určená pro akrobacii. Oproti L-13 má kratší křídlo se zesíleným nosníkem. Přední část trupu (po 6. přepážku) pochází z L-23 a zadní část trupu včetně ocasních ploch pochází z L-13. Ocasní plochy jsou mírně modifikovány vůči L-13. Zesílení trupu v oblasti závěsů stabilizátorů a kýlova plocha je na trup uchycena dvěma závěsy.

Vzhledem ke své konstrukci se stal Blaník oblíbeným kluzákem přestavovaným na motorovou verzi. 
1964 - XL-13M - motor Walter A o 16 kW - příliš slabý, vzlétl jen s jednou osobou, aeroklub Letňany
1968 - XL-13J - motor Jawa M-150 o 31kW, postaveny tři kusy, Let Kunovice 
1970 - XL-13T - motor M-151 (upr. Trabant) o 29kW, aeroklub Letňany 
1976 - L-13SW Vivat - 4válcový invertní motor Walter Mikron IIIA o 49kW, sériová výroba, Aerotechnik Kunovice. Stroj má novou laminátovou střední část trupu s kabinou pro dvě osoby vedle sebe. Křídla a zadní část jsou od L-13. 
1979 - XL-13B "Bačostroj"- motor Walter Mikron III, Let Kunovice, M. Bača, jednomístný stroj, vyroben jeden kus OK-8902, který létá ve Slováckém aeroklubu Kunovice. 
2006 - L-13 TJ (OK-3801) jednomístný experimentální kluzák poháněný proudovým motorem TJ100C se vzletovým tahem 1,0 kN z První brněnské strojírny Velká Bíteš . Jsou na něm ověřovány vlastnosti proudového motoru TJ100 vyráběného touto firmou.
     

www.lkzb.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=107&Itemid=127
Wikipedie
V. Němeček – Československá letadla 2, NV Praha 1984