Etrich Igo (Dr.
Ing. h.c.) |
|
|
* 25. prosince
1879
+4. února r. 1967 Rakouský letecký pionýr Rodina Etrichů se úspěšně věnovala Trutnově a okolí lnářství. Již Ignác Etrich (otec) se na konci 19. století zajímal o letectví a nedokončené dílo Otto Lilienthala. Jeden z jeho synů (rovněž Ignác = Igo) jeho zájem sdílel a dále rozvíjel. Igo Etrich vystudoval reálku v Trutnově. Vojenskou službu si odsloužil v Brandýse nad Labem u sedmého dragounského pluku. Poté studoval na Technické a obchodní akademii v Lipsku. V r. 1898 ho otec vyslal do Berlína, aby získal Lilienthalovu pozůstalost. V areálu přádelny v Horním Starém Městě vybudovali leteckou dílnu. Na základě Lilienthalových plánů byl zhotoven kluzák o rozpětí 10 m a vybudována startovací rampa. Pokusy však nebyly úspěšné a při jednom z nich se Igo zranil. Ukázalo se, že bude třeba jít jinou cestou. Vzhledem k vytíženosti přijali na výpomoc F. X. Welse (absolvent saského technického učiliště v Mittweidaonu) Při hledání podkladů narazil Wels v díle profesora Ahlborna "O stabilitě letadel" z r. 1897 na popis semene liany Macrozanonia z jihovýchodní Asie. V popisu byl uváděn dolet semen až 10 km. Wels s Etrichem studovali získaná semena a stavěli podle nich modely, které postupně zvětšovali. Kluzák ze štípaného bambusu a plátna zatížený závažím dolétl přes 500 m. Na ochranu podstaty a vlastností konstrukce křídla si autoři podali 3. března 1905 patentovou přihlášku v Rakousku (pod názvem Flugmaschine). Patent dostal č. 23 465 a platil od 1.. října 1905. V r. 1906 byl přihlášen také v USA, Francii a Itálii. 2. října 1907 absolvoval Wels s první tři zkušební lety s kluzákem (nejdelší byl přes 200m). 8. října 1907 se uskutečnily vzlety veřejné. Wels úspěšně vzlétl před zástupci úřadů a obecenstvem. Celkem předvedl čtyři lety přes 200 m. Následovalo zabudování motoru a čtyřlisté vrtule. Motor Antoinette o výkonu 24 koní byl však slabý a letoun se nevznesl. V r. 1908 také přestěhoval Etrich leteckou dílnu do pavilonu Rotunda ve vídeňském Prátru a přijal dalšího pomocníka, Karla Illnera. Ten pracoval ve Svobodě n. Úpou a ve svém volném čase se účastnil prací na kluzáku. Od dubna 1908 pracuje již oficiálně jako dílenský mistr a konstruktér letadel ve vývojové dílně Igo Etricha a přesídlení do Vídně měl organizačně na starost. V r. 1908 se Igo Etrich ve Vídni také oženil. Ve Vídni dochází k rozchodu Etricha s Welsem. Neshodli se v názorech, jak pokračovat. Wels se po studijní cestě do Francie shlédl v dvojplošnících a začal tuto koncepci prosazovat. Na Welsovo místo nastupuje Karl Illner. Pokračují pokusy a skoky s kachní bezocasou konstrukcí (19. srpna 1909, Steinfeld-Wiener Neustadt, 200m). Po úpravách vzlétl jednomístný letoun již s krátkým trupema ocasními plochami. Dostal označení Etrich I. Po zabudování motoru Clerget o 50 k s ním Illner 29. září 1909 několikrát obletěl letiště Steinfeld ve výšce asi 2,5 m. V té době začíná tlačit na Etricha i čas, protože jeho otec požadoval, aby se rozhodl čemu se bude plně věnovat. Lnářství nebo letectví? Protože ho finančně podporoval, byla to otázka důležitá. Tehdy už ale pracovali na novém letadle. Jednalo se o středoplošník s dřevěnou konstrukcí trupu, dvoumístnou kabinou a charakteristickými širokými ocasními plochami. Stroj dostal označení Etrich II. a pro svůj typický vzhled byl nazýván Taube (Holubice). Letecká dílny se přemístila v r. 1910 z Prátru na letiště Steinfeld a dostala nový název - Igo Etrich Aeroplan-Konstruktion-Werkstatte Wiener Neustadt. Po úpravách a zkoušení různých motorů Illner 12. dubna 1910 letoun zalétal. O den později setrval ve vzduchu již 8 minut. 11. května letí se dvěma pasažéry na křídlech. Dne 15. května absolvuje další vytrvalostní let s dostupem 300 m a 17. května letí z Wiener Neustadt do Vídně a zpět s jedním mezipřistáním. To už byl ve své době velký výkon a následovala veřejná vystoupení v Budapešti a ve Vídni (přítomen i císař), kam přišlo na 50 000 diváků i samotné Veličenstvo, císař František Josef I. Ještě téhož roku vypsala Vídeň odměnu 20 000 korun za uskutečnění přibližně . 10. října 1910 úspěšně absolvoval Karl Illner 80 km dlouhý let Vídeň – Horn –Vídeň (vypsaná cena 20 000korun). 8. 11. 1910 dosáhl světového rekordu v délce trvání letu s typem Etrich Taube VI.. S pasažérem na palubě setrval ve vzduchu čtyři hodiny a pět minut. Po modelu následoval ještě v r. 1910 vylepšený Etrich III a po něm Etrich IV zalétaný 8. září téhož roku. Je poháněn motorem Austro-Daimler o 65k, má odpružený podvozek a objednává ho rakouské ministerstvo války. Úspěch má Taube také v Německu, kde se výroby chopila firma Rumpler. Rumpler však nakonec využil toho, že v Německu neměla konstrukce patentovou ochranu a prohlásil, že se jím vyráběné stroje jsou jeho konstrukcí a letadla nesla označení Rumpler. Na začátku r. 1911 se Etrich
vrací do Trutnova ke lnářství. Letectví se hodlá věnovat jen částečně,
hlavně novým konstrukcím.Hangár měl na letišti v Josefově. Pro výrobu a úpravy Holubice byla
v r. 1912 postavena továrna na výrobu letadel v dnešní polské Lubawce.
Továrna zaměstnávala osm odborných pracovníků. Její plná kapacita
mohla dosáhnout (s 50 zaměstncni) až 8 letadel měsíčně. Tech. data (Gotha L.E.3 (A.1)
"Taube" z r. 1913: |
www.lkja.cz www.ntm.cz/cs/heslar/etrich letouny.webz.cz/letadla/ V. Němeček - Voj. letadla 1 |