Dunne John William
7/2010

*1875    +1949
Irský letecký konstruktér a publicista, také se věnoval lidským snům ve spojení s časovou následností. Jako letecký pionýr časných let 20 století, Dunne pracoval na řadě pionýrských letadel. Věnoval se zejména bezocasým strojům.

John William Dunne se narodil v  Curragh Camp, County Kildare, Irsko v aristokratické rodině. Od dětství tíhl k vědě a inspirovaly ho romány J. Verna.

Nastoupil do armády (Búrská válka), ale tyfus ho vrátil do civilního života. Začal vážně studovat aerodynamiku a let. Zabýval se také letem ptáků. 

V r. 1903 byl opět povolán do služby. Tentokrát ho do civilu vrátila diagnostikovaná srdeční vada.

Pokračoval ve svých studícíh a v r. 1904 byl teoreticky vybaven pro návrhy kluzáků a motorových letadel a mohl vyzkoušet své teorie o řízení letu, stabilitě a návrhu bezocasých konstrukcí.

V r. 1905 nastoupil do „Army Balloon Factory“ v  South Farnborough v Anglii. Pod záštitou plukovníka Johna Cappera a s podporou britské válečné rady se Dunne věnoval konstrukci prvního britského vojenského letadla. Výsledkem byl kluzák D.1-A, který mohl nést kromě pilota jednu osobu. D.1-A  byl postaven v červenci1907 a  převezen na skotskou vysočinu. Dunne s pasažérem (Capper) uskutečnili osmisekundový let zakončený havárií.

V letech 1907 a 1908 byly uskutečněny pokusy se strojem D.1-B. Tento motorizovaný D.1-A  skončil havárií při prvním letu.
Cvičný kluzák D.2 navržený v r. 1907 nebyl postaven, ale motorový dvojplošník dvojice Dunne-Huntington navržený v letech 1907/08 úspěšné vzlétl v r. 1911.
Následoval kluzák D.3 – letěl úspěšně v r. 1908  a po něm, motorový D.4 (vzlétl 1908), ale podle Dunnea to byl spíše skokan než letoun.

V r. 1908 se britská válečná rada rozhodla ukončit poskytovanou podporu a Dunne opustil Army Baloon Factory. Aby mohl pokračovat ve svých experimentech, založil (s prostředky získanými od svých přátel) malou společnost  Blair Atholl Aeroplane Syndicate.

V r. 1910 dokončil Dunne D.5, zatím nejlepší jeho konstrukce. Jako předchozí modely, D.5 byl bezocasý dvojplošník. V centrální gondole bylo sedadlo pilota (a pasažéra) spolu s motorem namontovaným tak aby poháněl dvě tlačné vrtule. 20. prosince 1910 Dunne (jako testovací pilot) demonstroval vysokou stabilitu D.5 a udivoval návštěvy mezi nimiž byl i Orville Wright.

Dunne pokračoval ve svém konstruktérském úsilí ještě další tři roky, než mu jeho zdraví nedovolilo dál pokračovat. Byl přijat za člena Royal Aeronautical Society (F.R.Ae.S).
Ještě  okolo r. 1920 pomáhal Dunne konstruktéru Geoffrey Hillovi s návrhem bezocasého stroje  Westland Pterodactyl.

I když prokázal životaschopnost své konstruktérské koncepce, řadu let se stavěla letadla jiné koncepce.  Nicméně čas od času se objevily stroje jemu koncepčně blízké, ať už bezocasé nebo samokřídla.

Přehled konstrukcí J.W. Dunne:
Dunne D.1 (1907, kluzák, motorizovaná verze byla těžce poškozena)
Dunne D.2 (nepostaven, prezentován jako menší kluzáková verze dvojplošníku Dunne-Huntington, nepostaven)
Dvojplošník (někdy též uváděno trojplošník) Dunne-Huntington (navržen 1906-1907, vzlet 1910, upraven a vylepšen1913)
Jednoplošník Dunne-Capper (1907 zalétán jako kluzák; motorizován 1911.)
Dunne D.3 (1908, kluzák)
Dunne D.4 (1908, motorový jednoplošník, využity křídla D.1)
Dunne D.5 (1910, motorový dvojplošník; postaven společností Short Brothers - Short-Dunne 5 byl první bezocasý letoun, který létal. Později byl přestavěn a upraven na D.8.)
Dunne D.6 (1911, jednoplošník)
Dunne D.7, (1911-1912, jednoplošník; dvojmístná verze měla označení  D.7-bis)
Dunne D.8 (1912, přestavěná a upravená D.5, v r. 1913 uskutečnila přelet Eastchurch – Paris); licenční výroba u Nieuport a Burgess
Dunne D.9 (1913, jednoplošník; havaroval při prvním letu)