Leonardo da
Vinci |
|
* 15. dubna 1452 Anchiano u Vinci + 2. května 1519 Cloux u
Amboise Všestranná renesanční osobnost. Byl to, zejména, významný malíř, sochař, architekt, přírodovědec, hudebník a můžeme říci, že i spisovatel. Byl nemanželským synem notáře Sera Piera a venkovanky Catariny. Otec
jej ale uznal za vlastního a zajistil mu všeobecné vzdělání. Florencie Milán Roku 1487 se zúčastnil architektonické soutěže na model kupole nad křížením milánského Dómu. Všechny jeho podané návrhy byly však příliš nové a smělé, a tak byl Dóm dokončen podle plánů, které byly více v gotickém duchu. - V roce 1495 započal práci na Poslední večeři. Dílo Leonarda do Vinci ovlivnilo a ovlivňuje umění i vědu. Stále je zkoumáno, podrobováno hodnocení, u návrhů strojů zkoumána jejich realizovatelnost (některé v Leonardově době realizovat nešly, jiné - a těch nebylo málo - nedotáhl dál, protože ho zaujalo něco jiného). Zjednodušíme si další text tím, že pomineme všechno ostatní a seznámíme se jen s tím co v Leonardově díle souvisí s létáním. Leonardo da Vinci a létání Dá se říci, že létání ho opravdu zaujalo a zřejmě až fascinovalo. Leonardo sepsal řadu vynikajících studií z různých oborů. S létáním souvisí jeden z jeho nejznámějších kodexů, kodex O letu ptáků z turínské Biblioteca Reale. Pochází z počátku 16. století a pozorování a úvahy jsou zachyceny na více než 1600 listech se zhruba 1700 kresbami. Leonardovým velkým snem bylo sestrojit létající stroj. Jeho prvním nápadem bylo, že člověk může létat pomocí mávání páru křídel. Sestrojil také křídla poháněná pružinou, která mávala nahoru a dolu, jako křídla ptačí. Brzy ale pochopil, že síla lidských svalů nestačí, začal proto uvažovat o mechanickém pohonu. Nakonec došel k závěru, že pro člověka by bylo nejvhodnější plachtění pomocí pevných křídel. Proto se pokusil o konstrukci pevného křídla. Navrhl kluzák napodobující ptačí křídla, ale právě pro kluzák zřejmě připadalo vhodnější křídlo netopýra. Při pobytu v Římě údajně vyrobil z vosku jakési těsto, a dokud bylo tekuté, dělal z něho drobounká zvířátka, naplněná vzduchem, která létala, když se do nich foukalo a zase klesala k zemi, když se foukat přestalo. Další jeho myšlenkou byla konstrukce stroje poháněného vzdušným šroubem, předchůdce dnešního vrtulníku. Jediná kresba doprovázející Leonardovy poznámky je skica "vzdušného šroubu" o průměru 5 metrů, vyrobeného z rákosu, plátna a drátů, ovládaného pravděpodobně čtyřmi muži, kteří by měli stát na středové plošině a rukama by tlačili na tyče před nimi, aby otočily hřídelí uprostřed. Takto konstruovaný stroj by pravděpodobně nebyl nikdy schopen se odpoutat od země a pokud ano, musela by být vynaložena velká síla, což by nebylo možné. Jeden ze svých létacích strojů neúspěšně vyzkoušel 3. ledna 1496. Ve svých poznámkách se též zabýval myšlenkou padáku, který však rozpracoval jen teoreticky. Ve svých návrzích byl limitován pohonem. Jako pohon pro svoje létací stroje častokrát využíval lidskou sílu (např. pedály jako na kole). Zřejmě si byl ale vědom toho, že lidská síla může fungovat jen teoreticky. (Teprve 20. století se všemi poznatky moderní chemie a kosmického výzkumu bylo schopno postavit úspěšný létající stroj poháněný člověkem.) Vynalezl anemometr na zjišťování směru větru, anemoskop, který
pravděpodobně zjišťoval rychlost větru, a inklinometr (sklonoměr). |
|
Všeobecná Encyklopedie, Diderot, Praha 1999,
http://vomacka.hyperlink.cz/referat/dejepis/leonardo/leonardodavinci.htm www.artchiv.cz/davinci |
|
|