|
Československá vojenská jednotka v SSSR v době druhé sv. války. Jak již
název napovídá byla cvičena k výsadkovým operacím. Většina jejich příslušníků
se rekrutovala z řad slovenských vojáků.
Základem jednotky se stali slovenští vojáci, kteří přešli do sovětského
zajetí nebo k ukrajinským partyzánským oddílům. Jednalo se o
jednotlivce nebo i celé útvary.
Tito vojáci byli soustředěni v zajateckém táboře č. 82. v Usmani. Zde
se také za Pluk slovenských dobrovolníků a při návštěvě prezidenta
Beneše v SSSR v r. 1943 mu delegace této jednotky předala žádost o přijetí
do čs. zahraniční armády.
Za této situace bylo československou vojenskou misí rozhodnuto, že z
tohoto pluku bude utvořena 2. československá paradesantní brigáda, která
bude účastnit připravovaného povstání na Slovensku.
Historie brigády se datuje od ledna 1944. V polovině ledna 1944
odjeli vojáci do výcvikového střediska v městě Jefremov. Vzhledem k
nedostatku důstojníků byli k jednotce povoláváni i Češi, zejména důstojníci
z Velké Británie, kteří však museli projít anabází výběru z důvodu
politického přesvědčení. Jednotka se tak skládala ze 70% Slováků,
15% Zakarpatských Ukrajinců, 14% Čechů a 1% příslušníků ostatních
národností.
Po určitou dobu dokonce hrozilo její zrušení, protože ztráty, které v
bojích utrpěla 1. čs. samostatná brigáda bylo nutné nahradit a uvažovalo
se právě o přeorganizování 2. paradesantní brigády na záložní těleso.
Díky tomu, že se uskutečnil úspěšný nábor Volyňských Čechů do čs.
armády však tento záměr padl.
Kolem nasazení 2. čs. paradesantní brigády do bojů panovala velká
nejednotnost. Její nasazení významně brzdilo, zřejmě z politických důvodů,
i sovětské vojenské velení. Když 29. srpna 1944 vypuklo Slovenské
národní povstání, brigáda byla stále v nečinnosti a nebyla ani
uvedena do stavu bojové pohotovosti. I když byla nasazena, nebylo to v
souladu s halvním cílem, pro který byla vytvořena. 8. září 1944
byla jednotka přesunuta do prostoru západně od Sanoku, kde působila v rámci
bojů v souvislosti s Karpatsko- dukelskou operací. Do 18. září se 1.
prapor čs. pdb. probojoval do Pulaw. Pak byla stažena z fronty zpět a počítalo
se s jejím využitím v hlavním útoku v rámci Karpatsko-dukelské
operace. V polovině září 1944 již bylo evidentní, že se sovětské a
čs. armádě nepodaří spojit s povstaleckou armádou. Přesto velení Rudé
armády stále nechtělo zapojit 2. paradesantní brigádu do bojů na
Slovensku.
Až teprve 25. září 1944 se začaly uskutečňovat první výsadky na
povstalecké území Slovenska.
Vzhledem k leteckému parku v SSSR byla brigáda vysazena jen s lehkými
zbraněmi. Ani stroje DC-3, natož pak slabší Li-2 nebyly vhodné pro přepravu
těžších zbraní.
Přesto byla posila pro slovenské povstalce, kteří byli neustálými boji
vyčerpáni, velkou posilou. Jednotlivé výsadky byly okamžitě nasazovány
tam, kde to bylo třeba. Plánovité nasazení brigády s využitím její
plné síly se ve stávajících podmínkách nepadřilo uskutečnit.
Brigáda spolu s 1. československým stíhacím leteckým plukem přispěli
značnou měrou k tomu, že se ještě značnou dobu dařilo držet
povstaleckým silám značnou část slovenského území, přičemž došlo
k vázání velkého množství německých vojenských jednotek ve vzájemných
bojích.
Německá přesila však byla velká, takže povstalecké území se neustále
zmenšovalo a konce měsíce října se další boj Slováků změnil v
partyzánskou válku. Velení brigády se rozhodlo nepřejít do partyzánské
války, ale přesunout se na východ. Jednotlivé skupiny příslušníků
brigády odcházely zejména přes Nízké Tatry směrem na východ. Některé
z nich se zapojily do partyzánského odboje. Ke ztrátám docházelo v bojích
s protipartyzánskými oddíly SS, ale také vlivem mrazů a vyčerpání při
náročných pochodech. Při ústupu přišla také brigáda o svůj prapor.
Ústup 2. čs. samostatné brigády ze SNP skončil v polovině února 1945,
kdy jednotka o síle 96 důstojníků, 36 rotmistrů a 447 příslušníků
z řad mužstva, vyšla u Brezna nad Hronom z německého týlu a spojila se
se sovětskými a rumunskými vojsky.
Koncem února počítalo čs. MNO s tím, že se jednotka po odpočinku a
doplnění stavů zformuje a bude využita v další výsadkové operaci na
neosvobozeném území Československa. Sovětské vedení však toto řešení
nepřijalo a ustavilo ji jako pěší brigádu s tím, že jí z důvodu
zachování tradic přiznalo čestný název „2. čs. samostatná
paradesantní brigáda.“ Tato jednotka byla dislokována v Kežmaroku, kde
se připravovala na další boje. 7. května 1945 dostala rozkaz k pochodu
na Valašské Meziříčí. U Žiliny ji zastihla zpráva o konci druhé světové
války a zároveň obdržela rozkaz, aby zajistila jižní hranice s Maďarskem.
Z tohoto důvodu se neúčastnila slavnostní přehlídky 1. čs. armádního
sboru v Praze.
Dne 15. května 1945 byla výnosem MNO přetvořena na 2. pěší divizi,
součást VIII. armádního sboru.
|