2. československá paradesantní brigáda v SSSR
8/2010


Československá vojenská jednotka v SSSR v době druhé sv. války. Jak již název napovídá byla cvičena k výsadkovým operacím. Většina jejich příslušníků se rekrutovala z řad slovenských vojáků.  

Základem jednotky se stali slovenští vojáci, kteří přešli do sovětského zajetí nebo k ukrajinským partyzánským oddílům. Jednalo se o jednotlivce nebo i celé útvary.
Tito vojáci byli soustředěni v zajateckém táboře č. 82. v Usmani. Zde se také za Pluk slovenských dobrovolníků a při návštěvě prezidenta Beneše v SSSR v r. 1943 mu delegace této jednotky předala žádost o přijetí do čs. zahraniční armády.
Za této situace bylo československou vojenskou misí rozhodnuto, že z tohoto pluku bude utvořena 2. československá paradesantní brigáda, která bude účastnit připravovaného povstání na Slovensku.

Historie brigády se datuje od ledna 1944.  V polovině ledna 1944 odjeli vojáci do výcvikového střediska v městě Jefremov. Vzhledem k nedostatku důstojníků byli k jednotce povoláváni i Češi, zejména důstojníci z Velké Británie, kteří však museli projít anabází výběru z důvodu politického přesvědčení. Jednotka se tak skládala ze 70% Slováků, 15% Zakarpatských Ukrajinců, 14% Čechů a 1% příslušníků ostatních národností. 
Po určitou dobu dokonce hrozilo její zrušení, protože ztráty, které v bojích utrpěla 1. čs. samostatná brigáda bylo nutné nahradit a uvažovalo se právě o přeorganizování 2. paradesantní brigády na záložní těleso. Díky tomu, že se uskutečnil úspěšný nábor Volyňských Čechů do čs. armády však tento záměr padl.

Kolem nasazení 2. čs. paradesantní brigády do bojů panovala velká nejednotnost. Její nasazení významně brzdilo, zřejmě z politických důvodů, i sovětské vojenské velení.  Když 29. srpna 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, brigáda byla stále v nečinnosti a nebyla ani uvedena do stavu bojové pohotovosti. I když byla nasazena, nebylo to v souladu s halvním cílem, pro který byla vytvořena.  8. září 1944 byla jednotka přesunuta do prostoru západně od Sanoku, kde působila v rámci bojů v souvislosti s Karpatsko- dukelskou operací. Do 18. září se 1. prapor čs. pdb. probojoval do Pulaw. Pak byla stažena z fronty zpět a počítalo se s jejím využitím v hlavním útoku v rámci Karpatsko-dukelské operace. V polovině září 1944 již bylo evidentní, že se sovětské a čs. armádě nepodaří spojit s povstaleckou armádou. Přesto velení Rudé armády stále nechtělo zapojit 2. paradesantní brigádu do bojů na Slovensku.

Až teprve 25. září 1944 se začaly uskutečňovat první výsadky na povstalecké území Slovenska. 
Vzhledem k leteckému parku v SSSR byla brigáda vysazena jen s lehkými zbraněmi. Ani stroje DC-3, natož pak slabší Li-2 nebyly vhodné pro přepravu těžších zbraní. 
Přesto byla posila pro slovenské povstalce, kteří byli neustálými boji vyčerpáni, velkou posilou. Jednotlivé výsadky byly okamžitě nasazovány tam, kde to bylo třeba. Plánovité nasazení brigády s využitím její plné síly se ve stávajících podmínkách nepadřilo uskutečnit.  
Brigáda spolu s 1. československým stíhacím leteckým plukem přispěli značnou měrou k tomu, že se ještě značnou dobu dařilo držet povstaleckým silám značnou část slovenského území, přičemž došlo k vázání velkého množství německých vojenských jednotek ve vzájemných bojích. 
Německá přesila však byla velká, takže povstalecké území se neustále zmenšovalo a konce měsíce října se další boj Slováků změnil v partyzánskou válku. Velení brigády se rozhodlo nepřejít do partyzánské války,  ale přesunout se na východ. Jednotlivé skupiny příslušníků brigády odcházely zejména přes Nízké Tatry směrem na východ. Některé z nich se zapojily do partyzánského odboje. Ke ztrátám docházelo v bojích s protipartyzánskými oddíly SS, ale také vlivem mrazů a vyčerpání při náročných pochodech. Při ústupu přišla také brigáda o svůj prapor.
Ústup 2. čs. samostatné brigády ze SNP skončil v polovině února 1945, kdy jednotka o síle 96 důstojníků, 36 rotmistrů a 447 příslušníků z řad mužstva, vyšla u Brezna nad Hronom z německého týlu a spojila se se sovětskými a rumunskými vojsky.

Koncem února počítalo čs. MNO s tím, že se jednotka po odpočinku a doplnění stavů zformuje a bude využita v další výsadkové operaci na neosvobozeném území Československa. Sovětské vedení však toto řešení nepřijalo a ustavilo ji jako pěší brigádu s tím, že jí z důvodu zachování tradic přiznalo čestný název „2. čs. samostatná paradesantní brigáda.“ Tato jednotka byla dislokována v Kežmaroku, kde se připravovala na další boje. 7. května 1945 dostala rozkaz k pochodu na Valašské Meziříčí. U Žiliny ji zastihla zpráva o konci druhé světové války a zároveň obdržela rozkaz, aby zajistila jižní hranice s Maďarskem. Z tohoto důvodu se neúčastnila slavnostní přehlídky 1. čs. armádního sboru v Praze. 
Dne 15. května 1945 byla výnosem MNO přetvořena na 2. pěší divizi, součást VIII. armádního sboru.

   
Výzbroj Příslušníci
puška        1282 důstojník 71
samopal 1200 rotmistr 21
PT puška  78 poddůstojník 1009
lehký kulomet  78 mužstvo 1761
těžký kulomet 24 aspirant 6
velkor. PLK 12,7mm 24 příslušník RA 28
minomet 120mm 6 Celkem 2896
minomet 82mm a 50mm 30    
dělo 76mm 12    
kanon 45mm 16    
kanon PL 37mm 4    
obrněné auto 10    
lehký tank 22    
  Šolc, Padáky nad Slovenskem, ARES 1997
Wikipedie