Štefánik
Milan Rastislav |
|
|
Politik,
astronom, vojenský letec - jedna z nejvýznamnějších osobností moderních
českých a slovenských dějin. Milan Rastislav Štefánik sa narodil 21.7.1880 v Košiariskách v rodině evangelického faráře Pavla Štefánika. Po studiích v Bratislavě (1890) studoval v Šoproni (1893) a gymnázium ukončil maturitou v roce 1898 na gymnáziu v Szarvasi. V roce 1898 přišel Štefánik do Prahy, kde nejdříve studoval stavební inženýrství na technice a v letech 1900 - 1904 astronomii na Filozofické fakulte Karlovy univerzity. V roce 1904 obhájil dizertační práci O nové hvězdě v souhvězdí Cassiopea objevené v roce 1572. Složil také rigorózní zkoušky a byl promován na doktora filozofie. Astronom: V listopadu 1904 odešel Milan Rastislav Štefánik do Francie. Tady v Paříži pod vedením profesora Julesa Jassena, zakladatele a průkopníka astrofyziky a ředitele observatoře v Meudene, se mu naskytly možnosti vědeckého bádaní. Spolu s Jassenem se zúčastnili výpravy na Mont Blanc, aby pozorovali Slunce a Mars. V Paříži pracoval Štefánik na observatoři Meudone. Zúčastnil sa dalších pozorování na Mont Blancu, výpravy do Španělska a zúčastnil se sjezdu Mezinárodní unie pro výskum Slunce v Oxfordu. V roce 1910 ho vědecké ústavy Bureau des Longitndes a Bureau Central Météorologigne pověřili pozorováním Halleyovy komety na Tahiti. Zde se Štefánikovi podařilo položit základy tahitské hvězdárny a založit meteorologickou stanici. V r. 1912 Štefánik získal francouzské občanství. Za své vědecké práce získal cenu Francouzské astronomické společnosti, Jassenovu a Wildeho cenu Francouzské akademie věd. Byl členem Belgické astronomické společnosti, uznávaný ve vědeckých kruzích. Měl nabídku z univerzity v Oxfordu, ale když v roce 1912 požádal o mimořádnou profesůru v Praze, jeho žádosti nevyhověli. Voják a politik: První světová válka zastihla Štefánika v Maroku. Po návratu do Francie jako francouzský občan dobrovolně vstoupil 1. září 1914 do armády. Bylo mu 34 let, když ho po základním vojenském výcviku na vlastní žádost přeřadili k letectvu. Po absolvování letecké školy v Chartres (11. 4. 1915) se účastnil průzkumných letů nad nepřátelskými liniemi ve Francii. Později plnil bojové úkoly v Srbsku (od září 1915) a následně v Itálii. Za jeho válečnou účast mu byly uděleny: francouzský Válečný kříž s palmou, srbská Zlatá medaile Miloše Obiliče a italskýVálečný kříž. Spolu s T. G. Masarykem a Eduardem Benešem založil v Paříži Národní radu československou, vrcholný orgán česko-slovenského zahraničního odboje. V plánu Národní rady československé bylo vytvořit zahraniční československou armádu. V USA u prezidenta W. Wilsona dosahl Štefánik (s podporou francouzské diplomacie) souhlas s náborem a v krátké době získal 3000 dobrovolníků (1917). Jednání s italskou stranou o organizaci čs. armády započala v únoru 1918 a v dubnu byla podepsána Smlouva o ustavení právně a politicky samostatné čs. armády v Itálii. Vzhledem k úrovni na níž Štefánik vedl jednání mu byla propůjčena hodnost generála. V srpnu 1918 se Štefánik vydal na náročnou cestu k čs. legiím na Sibiři. Právě na cestě do Ruska přišla správa o vzniku Československé republiky a o jmenování generála Štefánika ministrem války ve vládě nového státu, stejně jako o ukončení vojenských operací v západní Evropě a o příměří podepsaném 11.11.1918. Když se Štefánik dověděl o svém jmenování ministrem vlády ČSR, požádal jako občan Francie, Paříž o souhlas k přijetí této funkce. Kladnou odpověď obdržel od francouzského ministra zahraničních věcí za deset dnů. Po návratu z Ruska do Paříže (15. 3. 1919) rokoval Štefánik s předsedou vlády a ministrem války Georgem Clemenceau a maršálem Ferdinandem Fochem. Rozhovory se týkaly především otázky československého vojska na Sibiři a nutnosti dopravit tyto jednotky do vlasti. 20. dubna 1919 Štefánik odcestoval přes Řím do Padovy. Tady vedl v sídle hlavního velitelství italských vojsk rozhovory o organizaci a dalším vyzbrojovaní čs. jednotek v Itálii a o jejich odsunu do vlasti. V neděli 4. května 1919 ráno opustil brigádní generál Štefánik spolu s trojčlennou italskou posádkou v lietadle Caproni Ca 33 letiště Campo Formido nedaleko města Udine. Bohužel katastrofa nedaleko Ivanky pri Dunaji v 11,30 h při níž Štefánik i všichni italští letci zahynuli, zabránila tomu, aby mohl být doma uvítán jako jeden za zakladatelů nového státu. Dosažené hodnosti M.R. Štefánika - vojín - 1. září 1914 Jako jediný Slovák sa stal držitelem všech tří stupňů řádu
Čestné legie: |
|
|