Štefánik Milan Rastislav
21.7.1880 - 4.5.1919
(28.6.2003)
















Politik, astronom, vojenský letec - jedna z nejvýznamnějších osobností  moderních českých a slovenských dějin.
Milan Rastislav Štefánik sa narodil 21.7.1880 v Košiariskách v rodině evangelického faráře Pavla Štefánika.  Po studiích v Bratislavě (1890) studoval v Šoproni (1893) a gymnázium ukončil maturitou v roce 1898 na gymnáziu v Szarvasi.

V roce 1898 přišel Štefánik do Prahy, kde nejdříve studoval stavební inženýrství na technice a v letech 1900 - 1904 astronomii na Filozofické fakulte Karlovy univerzity. V roce 1904 obhájil dizertační práci O nové hvězdě v souhvězdí Cassiopea objevené v roce 1572. Složil také rigorózní zkoušky a byl promován na doktora filozofie.

Astronom:

V listopadu 1904 odešel Milan Rastislav Štefánik do Francie. Tady v Paříži pod vedením profesora Julesa Jassena, zakladatele a průkopníka astrofyziky a ředitele observatoře v Meudene, se mu naskytly možnosti vědeckého bádaní.

Spolu s Jassenem se zúčastnili výpravy na Mont Blanc, aby pozorovali Slunce a Mars. V Paříži pracoval Štefánik na observatoři Meudone. Zúčastnil sa dalších pozorování na Mont Blancu, výpravy do Španělska a zúčastnil se sjezdu Mezinárodní unie pro výskum Slunce v Oxfordu.
V roce 1910 ho vědecké ústavy Bureau des Longitndes a Bureau Central Météorologigne pověřili pozorováním Halleyovy komety na Tahiti. Zde se Štefánikovi podařilo položit základy tahitské hvězdárny a založit meteorologickou stanici.
V r. 1912 Štefánik získal francouzské občanství. Za své vědecké práce získal cenu Francouzské astronomické společnosti, Jassenovu a Wildeho cenu Francouzské akademie věd.  Byl členem Belgické astronomické společnosti, uznávaný ve vědeckých kruzích. Měl nabídku z univerzity v Oxfordu, ale když v roce 1912 požádal o mimořádnou profesůru v Praze, jeho žádosti nevyhověli.

Voják a politik:
První světová válka zastihla Štefánika v Maroku. Po návratu do Francie jako francouzský občan dobrovolně vstoupil 1. září 1914 do armády. Bylo mu  34 let, když ho po základním vojenském výcviku na vlastní žádost přeřadili k letectvu. Po absolvování letecké školy v Chartres (11. 4. 1915) se účastnil průzkumných letů nad nepřátelskými liniemi ve Francii. Později plnil bojové úkoly v Srbsku (od září 1915) a následně v Itálii.

Za jeho válečnou účast mu byly uděleny:
francouzský Válečný kříž s palmou, srbská Zlatá medaile Miloše Obiliče a italskýVálečný kříž.

Spolu s T. G. Masarykem a Eduardem Benešem založil v Paříži Národní radu československou, vrcholný orgán česko-slovenského zahraničního odboje. V plánu Národní rady československé bylo vytvořit zahraniční československou armádu.
V USA u prezidenta W. Wilsona dosahl Štefánik (s podporou francouzské diplomacie) souhlas s náborem a v krátké době získal 3000 dobrovolníků (1917). Jednání s italskou   stranou o organizaci čs. armády započala v únoru 1918 a  v dubnu byla podepsána Smlouva o ustavení právně a politicky samostatné čs. armády v Itálii. Vzhledem k úrovni na níž Štefánik vedl jednání mu byla propůjčena  hodnost generála. V srpnu 1918 se Štefánik vydal na náročnou cestu k čs. legiím na Sibiři.
Právě na cestě do Ruska přišla správa o vzniku Československé republiky a o jmenování generála Štefánika ministrem války ve vládě nového státu, stejně jako o ukončení vojenských operací v západní Evropě a o příměří podepsaném 11.11.1918. Když se Štefánik dověděl o svém jmenování ministrem vlády ČSR, požádal jako občan Francie, Paříž o souhlas k přijetí této funkce. Kladnou odpověď obdržel od francouzského ministra zahraničních věcí za deset dnů.

Po návratu z Ruska do Paříže (15. 3. 1919) rokoval Štefánik s předsedou vlády a ministrem války Georgem Clemenceau a maršálem Ferdinandem Fochem. Rozhovory se týkaly především otázky československého vojska na Sibiři a nutnosti dopravit tyto jednotky do vlasti. 20. dubna 1919  Štefánik  odcestoval přes Řím do Padovy. Tady vedl v sídle hlavního velitelství italských vojsk rozhovory o organizaci a dalším vyzbrojovaní čs. jednotek v Itálii a o jejich  odsunu do vlasti.

V neděli 4. května 1919 ráno opustil brigádní generál Štefánik spolu s trojčlennou italskou posádkou v lietadle Caproni Ca 33 letiště Campo Formido nedaleko města Udine. Bohužel katastrofa nedaleko Ivanky pri Dunaji v 11,30 h při níž Štefánik i všichni italští letci zahynuli, zabránila tomu, aby mohl být doma uvítán jako jeden za zakladatelů nového státu.

Dosažené hodnosti M.R. Štefánika

- vojín - 1. září 1914
- desátník - 11. duben 1915
- podporučík - 10. květen 1915
- poručík - 20. březen 1916
- kapitán - 15. říjen 1916 (propůjčená hodnost pro misi v Rumunsku)
- kapitán v záloze - 20. prosinec 1916
- major - 20. prosinec 1916 (propůjčená hodnost)
- major v záloze - 15. leden 1918
- podplukovník - 15. leden 1918 (propůjčená hodnost po dobu služby v čs. vojsku)
- brigádní generál - 20. červen 1918 (propůjčená hodnost po dobu služby v čs. vojsku)

Jako jediný Slovák sa stal držitelem všech tří stupňů řádu Čestné legie:
rytířský kříž - 20. června 1914
důstojnický kříž 20. řijna 1917
komanderský kríž 9. ledna 1919.

 

   

Aršík A2952