Alois Vašátko |
|
|
Narodil
se jako jedno z pěti dětí čelákovického truhláře. Po maturitě na Učitelském
ústavu v Hradci Králové se stal učitelem na tehdejší menšinové české
škole v německých Litoměřicích. O několik měsíců později
(1.10.1928) nastoupil na základní vojenskou službu k dělostřelectvu.
1. Po ukončení prezenční služby v hodnosti podporučíka, začal
studovat na Vojenské akademii v Hranicích. Školu ukončil jako poručík
dělostřelectva. Vystřídal mnohá zařazení v rámci čs. dělostřelectva. V říjnu 1935 se přihlásil do kurzu leteckých pozorovatelů zbraní ve Voj. let. učilišti v Prostějově. V r. 1936 byl přijat k letectvu a v letech 1937 a 1938 absolvoval pilotní výcvik u 2. leteckého pluku Dr. E. Beneše v Olomouci a byl jmenován pilotem. Poté byl velitelem 14. pozorovací letky, vyzbrojené dvouplošníky Letov Š-328. Po okupaci odchází v červenci 1939 přes slovenské Beskydy do Polska, kde se prostřednictvím československého konzulátu v Krakově přihlásil do nově vznikajících československých jednotek. Spolu s dalšími čs. vojáky odplul z přístavu Gdyně 28. července na palubě lodi Chrobry do Francie. Po začátku druhé světové války byl zařazen do stavu Armée de l'Air. Po zařazení ke stíhačům se přeškolil v pilotní škole v Chartres a byl převelen ke Groupe de Chasse (GC) I/5. Létal na amerických letounech Curtiss Hawk 75. Během bitvy o Francii sestřelil 3 nepřátelská letadla samostatně dalších 9 ve spolupráci. Další dva sestřely mu byly přiznány pravděpodobně. Stal se nejúspěšnějším československým pilotem ve Francii. Jeho úspěchy jsou o to cennější, že Vašátko trpěl oční vadou a cílevědomě její vliv dokázal eliminovat. Po porážce Francie, cestou přes Maroko a lodí přes britský Gibraltar se dostal Británie. Sloužil u 312. československé stíhací perutě na Hurricanech Mk. I a II a účastnil se bitvy o Británii. Podílel se na prvním vítězství perutě, když 8. října 1940 nad Liverpoolem (spolu s D. Gillamem a J.Stehlíkem) sestřelili německý bombardér Junkers Ju 88. V období 5. 6. 1941 - 30.5.1942 byl velitelem 312. čs. stíhací perutě a po tomto datu byl velitelem Čs. stíhací křídla (Wingu), které zahrnovalo všechny tři stíhací čs. perutě. Spolu s Josefem Františkem a Karlem Kuttelwascherem byl Vašátko jedním z nejúspěšnějších československých stíhacích pilotů. K francouzským sestřelům přidal v Británii 2 sestřely ve spolupráci jisté a 2 sestřely pravděpodobné a něco poškozených. Mezi jeho "oběti" patřily: Bf-109, Hs-126, He-11, FW-190 a Ju-88. Mimo již zmíněných strojů Hurricane, létal Vašátko i na letounech Spitfire Mk. V Alois Vašátko zahynul 21. června 1942, když se jeho stroj v souboji se skupinou letounů Fw 190 srazil s letadlem Wilhelma Reuschlinga z 7./JG 2 a spadl do vod kanálu La Manche nedaleko mysu Start Point. Vašátkovo tělo nebylo nikdy nalezeno. In memoriam byl Vašátko povýšen: Po skončení války do hodnosti podplukovník Po sametové revoluci byl povýšen na plukovníka Rozkazem prezidenta republiky byl 8. března 1992 povýšen do hodnosti generálmajora |
Vyznamenání: |
|
Rajlich J. - Na nebi hrdého Albionu, r. 1942 |