Tupolev Tu-144
7/2010

První nadzvukový dopravní letoun na světě. Kódové označení NATO - „Charger“.

Vývoj byl zahájen na základě vládního rozhodnutí vydaného 16.7.1963. Je zřejmé, že Sovětskému svazu neušlo zahájení britsko-francouzské spolupráce na letounu Concorde koncem roku 1962 a proto bylo rozhodnuto "být první", přestože vývoj Britů a Francouzů již běžel několik let.

Základem se měl stát projekt nadzvukového bombardéru značeného 135 vývojové konstrukční kanceláře A. N. Tupoleva (která byla pověřena vývojem). V roce 1965 byl projekt zásadně přepracován a stroj dostal tvar podobný Concorde. Koncem roku 1965 byla zahájena stavba prvního prototypu značeného jako Izdělije 044.
První prototyp měl oproti dalším prototypům a sériovým strojům motory v jedné gondole, pouze vstupní otvory byly rozděleny do dvou, hlavní podvozek měl tři zdvojená kola na každé noze a byl umístěn v křídle hned vedle motorových gondol. Nadzvukový štít pilotní kabiny měl čtyři okna shora a jen dvě po stranách; hlavním vizuálním rozdílem bylo, že první prototyp neměl sklopné kachní plochy. Problémem byl nově vyvinutý motor Kuzněcov NK-144. Značná část tahu byla dosahována díky přídavnému spalování (které je obvykle využíváno jen při startu, nebo prudkém stoupání), takže tpěl vysokou spotřebou paliva.

Na začátku prosince 1968 byl prototyp Tu-144 připraven k záletu, ovšem kvůli špatnému počasí byl stále odkládán. První vzlet prototypu Tu-144 (pozn. zn. CCCP-68001) se uskutečnil 31.12.1968  z letiště Žukovského. Let trval 38 minut, přičemž bylo vyzkoušeno i zatahování podvozku a zvednutí přídě do cestovní polohy. Posádku tvořili piloti Eduard V. Jeljan a Michail I. Kozlov a dva další členové zkušební posádky. Vvšichni seděli ve vystřelovacích sedačkách KT-1.
V květnu 1969 byl Tu-144 poprvé představen veřejnosti na letišti Moskva-Šeremetěvo. Rychlost zvuku poprvé překonal 5.6.1969 ve výšce 11 000 m dosažením M=1,08. Dne  26.5.1970, jako první civilní dopravní letoun, překonal Mach 2, když ve výšce 16 300 m dosáhl rychlosti 2 150 km/h. Nejvyšší cestovní rychlosti dosáhl 15.6.1970  výkonem Mach 2,35.

První prototyp (68001) navštívil také Prahu. Bylo to  v neděli 25.5.1971, kdy uskutečnil  předváděcí mezipřistání v Praze při cestě na aerosalon v Paříži.

1.6.1971 vzlétl druhý prototyp (CCCP-77101), jenž měl značné úpravy podobné jako pozdější sériové stroje: jiný půdorys křídla, motory rozdělené do dvou gondol, delší trup, nové umístění příďového podvozku, sklopné kachní plochy za pilotní kabinou a výkonnější motory NK-144F  (resp. NK-144A.). Na tepelně nejnamáhanější součásti Tu-144, jako náběžné hrana křídla, elevony, kormidlo apod., bylo nutno použít titanové slitiny a nerezovou ocel.

První sériový Tu-144 (CCCP-77102), někdy značený Tu-144S, vzlétl 20.3.1972  z Voroněže, kde následně probíhala sériová výroba. Sériové stroje měly větší plochu křídla, nový hlavní podvozek s osmi koly zatahující se do motorových gondol a další technologické úpravy.
Mediálně pověst Tu-144 poznamenala havárie na pařížském aerosalonu. 3.6.1973 se zde  Tu-144 (CCCP-77102) zřítil při předvádění. Zahynula celá šestičlená posádka, 8 lidí na zemi, bylo poškozeno 20 domů v místě dopadu a 5 prakticky zničeno. Teorií bylo několik. Jako nejpravděpodobnější se jeví zapnutí do té doby neprověřených  systémů řízení namontovaných těsně před odletem a následné nadkritické přetížení konstrukce při řešení problémů ke kterým to vedlo. 

Na pravidelnou linku byl Tu-144 nasazen 26.12.1975 pro přepravu nákladu a pošty z Moskvy do Alma-Aty. Poslední (devátý) vyrobený sériový Tu-144S (CCCP-77110) poprvé vzlétl 14.2.1977. Koncem října 1977 typ obdržel certifikaci pro přepravu cestujících a pravidelný provoz s cestujícími proto zahájil 1.11.1977  na trati Moskva - Alma-Ata (linka SU 499) stroj CCCP-77109. Letoun vylétal ráno v 8:30 hod. z Moskvy jako let č. 499 a zpět startoval z Alma Aty jako let č. 500 v 14:00 hod. moskevského času. Na linku byly nasazeny letouny č. 77109 a 77110. Cena letenky byla 68 rublů (na podzvukových letadlech 48 rublů). V této souvislosti se hodí poznamenat, že Tu-144S mělo spotřebu paliva na kilometr a cestujícího téměř 10x větší než Tu-154.

27.4.1978 vzlétl první zdokonalený Tu-144D (CCCP-77111; D=Dalnyj) s výkonnějšími motory Koliesov RD-36-51A. 23.5.1978 však při zkušebním letu tohoto Tu-144D (CCCP-77111) došlo k požáru na palubě a havárii při nouzovém přistání. Vlivem únavové trhliny na palivovém potrubí došlo k velkému úniku paliva a jeho vznícení od pomocné nergetické jednotky. Požár postupně vyřadil tři motory a po nouzovém přistání zcela shořel. Z osmičlenné posádky zahynuli díky deformacím konstrukcí dva inženýři, druhý pilot Jeljan se zranil a ostatní vyvázli bez zranění.

1.7.1978 byl typ Tu-144 stažen z provozu. Ke zrušení pravidelné linky pravděpodobně přispěly obě zmíněné havárie zkušebních strojů při letech bez cestujících a neúměrně vysoká spotřeba paliva.

Do té doby sériové Tu-144 vykonaly 2 556 letů, avšak z toho pouhých 102 pravidelných a z nich jen 55 letů s cestujícími. 9.2.1979 vzlétl druhý Tu-144D (CCCP-77112). 5.6.1979 vykonal Tu-144D (přestavěný z Tu-144S CCCP-77105) první předváděcí let na trati Moskva - Chabarovsk (6 200 km) s nákladem 5 tun. Tu-144D však nebyly nikdy nasazeny na pravidelné linky a byly využívány především k výzkumným letům. Poslední (pátý) dokončený Tu-144D (CCCP-77115) vzlétl 4.10.1984. Posledním vyrobeným Tu-144D měl být CCCP-77116, ten však již nikdy nebyl dokončen. Jen v projektu pak zůstala verze Tu-144DA s větším doletem a kapacitou a novými motory RD-36-61 s obraceči tahu na vnějších motorech.

17.3.1996 se v Žukovském uskutečnil slavnostní rollout letounu Tu-144LL (LL=Letajuščaja laboratoria; RA-77114); letoun vznikl přestavbou jednoho Tu-144D (CCCP-77114), který byl vyroben v roce 1981, poprvé letěl 13.4.1981 a ve službách Aeroflotu nalétal pouze 82 h 40 min, přičemž poslední let vykonal 28.2.1990; na úpravách se kromě ruského leteckého průmyslu podílely firmy Rockwell North American Aircraft, Boeing, McDonnell Douglas a NASA. Letoun dostal novou avioniku, motory NK-321 o maximálním tahu 225 kN s přídavným spalováním (používané na Tu-160) a rozsáhlá měřící zařízení; tato úprava stála asi 10 milionů USD. Tu-144LL sloužil k letovým zkouškám a měření aerodynamického ohřevu, rozložení tlaku na křídle a výzkumu mezní vrstvy při vysokých rychlostech. 29.11.1996 Tu-144LL vykonal první let s kapitánem Sergejem Borisovem. Letová měření začala v roce 1997, celkem bylo naplánováno 32 měřicích letů, uskutečnilo se však pouze 27 letů, přičemž poslední byl vykonán 14.4.1999. Poslední vyrobený Tu-144D (CCCP-77115) měl být rovněž přestavěn do podoby Tu-144LL, ovšem ta nebyla nikdy realizována.

Celkem vzlétlo 16 strojů, jeden zůstal nedokončen.                      

 Technické parametry: