MiG-21
7/2010
Jeho vývoj probíhal v 50. letech 20. století v konstrukční kanceláři A.I. Mikojana a M.J. Gureviče. Tento letoun měl být dostatečně obratný a výkonný, ale také nenáročný na údržbu a schopný provozu i z méně upravených ploch. Při specifikaci těchto požadavků se bral ohled i na zkušenosti z válečného konfliktu v Koreji.
Byly postaveny prototypy dvou typů. 14. února 1954 vzlétl prototyp s křídlem podobným MiGu-19, prototyp s trojúhelníkovým křídlem vzlétl 16.června 1956. Bylo vyrobeno několik prototypů obou verzí. Porovnání prototypů Je-2A (klasické křídlo) a Je-5 (trojúhelníkové křídlo) neukázalo významných rozdílů, přesto se však konstruktéři rozhodli pro perspektivnější letoun s trojúhelníkovým křídlem
První sériový MiG-21 vzlétl v r. 1959. Měl označení MiG-21F a poháněn byl motorem Tumanskij M-11-300. V průběhu sériové výroby byla na základě zkušeností z nasazení verze F odstraněna hlavňová výzbroj - což se později ukázalo jako chybné. Během sériové výroby se montovaly stále novější motory s vyšším výkonem, měnila se avionika. Sériová výroba trvala 28 let. Za tu dobu se vyrobilo více než 10 tisíc letounů různých verzí. Probíhala i licenční výroba v Československu, Číně a Indii. Letouny MiG-21 sloužily (a mnohde ještě slouží) ve více než 40 zemích světa, zúčastnily se mnoha válečných konfliktů.
MiGy-21 se účastnily války ve Vietnamu, egyptsko - izraelské války
v r. 1967 a řady lokálních konfliktů. Pod označením Je-66 dosáhly
tyto stroje v letech 1959-1961 řady mezinárodních rychlostních a výškových
rekordů. Od r. 1963 byla vyráběna také dvoumístná cvičná verze MiG-21U
(Je-33), která ve své kategorii získala také několik rekordů. Některé
z nich vytvořila druhá sovětská kosmonautka Světlana Savická 6. a 7.
května 1974.
Původní MiG-21 byl postupně modernizován a upravován. Vznikla tak řada
verzí: MiG-21 S, PF, FL, M, R, PFM, MF a další. Letoun se stal
standardním stíhacím strojem států Varšavské smlouvy, ale sloužil
i v mnoha dalších zemích (Finsko, Indie, Irák, Egypt, Čína aj. -
byly zařazeny do výzbroje armád více než padesáti států,).
Čs. vojenské letectvo své MiGy-21 (zavedené do výzbroje v r. 1961)
poprvé předvedlo veřejně na přehlídce 9.5. 1963. Zpočátku byly používány
stroje sovětské výroby, ale už v roce 1962 vzlétl poprvé MiG-21F
vyrobený v Aeru. (tehdy Středočeské strojírny Vodochody). Výroba
pokračovala až do r. 1972. Jiné verze se však dovážely ze SSSR. MiG-21
MF byl poslední verzí ve službě v ČR a v r. 2005 definitivně dosloužil.
MiG-21 v ČSSR:
MiG-21F-13, MiG-21PF, MiG-21PFM, MiG-21R, MiG-21MA, MiG-21MF, MiG-21MFN,
MiG-21U, MiG-21US, MiG-21UM
První generace - stíhací letouny pro boj ve dne a při dobrých povětrnostních podmínkách za vizuálního kontaktu s cílem
MiG-21 F Fishbed-B - první sériová verze, výzbroj tvořily dva 30 mm kanóny
MiG-21 F-12 Fishbed-B - v sovětské literatuře označení pro dodávky do Finska, tam ale byly vedeny jako MiG-21 F-13
MiG-21 F-13 Fishbed-C - oproti verzi F drobné změny na trupu, odstraněn levý kanón, na podkřídelních závěsnících možnost nést rakety, malé bomby nebo raketnice. Na trupovém závěsníku mohla být nesena přídavná nádrž. Pozdější stroje měly širší směrovku a upravený rám kabiny. V průběhu výroby byly průběžně zdokonalovány. Licenční výroba probíhala v ČSSR v Aeru Vodochody (S-106) a v Číně (označeny J-7 a J-7A, vyváženy jako F-7A do Albánie a Tanzanie, F-7B do Egypta a Iráku). V Číně probíhala další modernizace (J-7II a exportní F-7M pro Zimbabwe, Irák a Írán a F-7P pro Pákistán, Bangladéš a Srí Lanku)
MiG-21 P Fishbed-D - malá série prototypu E-7
Druhá generace - byly aplikovány bojové zkušeností z letounů první generace, změněná strategie vzdušného boje a požadavek použitelnosti letounu v každém počasí
MiG-21 PF Fishbed-D - výkonnější motor, nový tvar vstupu vzduchu, nový radar, ve zvětšené hřbetní nástavbě nová elektronika a palivová nádrž, odmontován kanón, podkřídelní závěsníky (2 pod každým křídlem) mohly nést širší rozsah výzbroje. Sloužil ve všech členských zemích Varšavské smlouvy a mnoha spřátelených zemích Středního Východu, Asie a na Kubě
MiG-21 PF1 a MiG-21 PF2 - od předchozí verze se liší pouze minimálními vnitřními konstrukčními změnami
MiG-21 FL - speciální varianta licenčně vyráběná v Indii pro indickou armádu. Měl jiný radar a motor
MiG-21 PFV Fishbed-D - exportní verze pro Vietnam. Oproti standardní verzi PF byly provedeny úpravy pro tropický provoz (antikorozní ochrana a ochrana před vysokými teplotami při vysoké vzdušné vlhkosti) a vybaven vylepšeným radarem
MiG-21 PFM Fishbed-E (někdy Fishbed-F) - značně přepracovaná verze PF. Pouzdro padáku bylo přesunuto ze spodku trupu na kořen směrovky (možnost vypouštět padák již před dotekem VPD což výrazně zkrátilo délku dojezdu), změněn překryt kabiny, vystřelovací sedačka nahrazena novým typem. Na základě zkušeností z bojového použití byla změněna taktika vzdušného boje - ukázalo se, že odstranění kanónu a orientace na řízené a neřízené střely byla chyba. Rychlým řešením bez zásadních změn v konstrukci letounu bylo zkonstruování kanónového kontejneru s dvojkanónem zavěšovaného na podtrupovém závěsníku
MiG-21 PF-SPS nebo MiG-21 PFS Fishbed-F - Změněny křídla, které vedly k zlepšením aerodynamických vlastností křídla při nízkých rychlostech
MiG-21 PFM (SPS) - verze PFM s křídlem vybaveným z verze SPS
MiG-21 U Mongol-A - dvojmístná cvičná verze se sedadly za sebou a dvoudílným překrytem kabiny. První série U byla vyzbrojena kanónem na pravé straně, všechny série mohly nést rakety. Verze MiG-21U-400 měla úzkou směrovku, verze MiG-21U-600 širokou.
Třetí generace - víceúčelové stíhací/bombardovací letouny pro použití za každého počasí
MiG-21 R Fishbed-H - speciální průzkumná verze vycházející z verze PFM (SPS). Zabudování vybavení pro průzkum a další nádrže do trupu vedlo ke změnám trupu za kabinou pilota. Byly také zesíleny podkřídelní závěsníky. Podtrupový závěsník nesl speciální průzkumný kontejner
MiG-21 S - zpětná úprava průzkumné verze zpět na stíhací. Místo průzkumného kontejneru měl kontejner s kanónem, měl vylepšený radar
MiG-21 SM Fishbed-J Měl nový motor, 4 podkřídelní závěsníky, vylepšenou avioniku, nový 23 mm dvojkanón. Opět mohl nést podtrupovou přídavnou nádrž
MiG-21 SMT - měl zvětšenou hřbetní nadstavbu kvůli větší palivové nádrži, tato úprava se negativně promítla do letových vlastností letounu
MiG-21 M nebo MiG-21 PFMA Fishbed-J - vznikl kombinací draku SM a staršího motoru a přístrojového vybavení. Tyto změny byly typické pro exportní verze. Byl exportován do Polska, ČSSR, NDR a jiných zemí, licenčně byl vyráběn v Indii, bez licence v Číně
MiG-21 MF Fishbed-J - verze M s novým motorem a radarem (stejnými jako ve verzi SM). Viditelná odlišnost je periskop na krytu kabiny (ale tím byly dodatečně vybaveny i některé stroje verze M). Byl odlehčen oproti verzím SM a M. V Číně se vyráběl licenčně jako J-7. Měl západní elektroniku a mohl nést západní rakety
MiG-21 MFN - speciální česká modernizovaná verze MiGu-21 MF z let 1999-2000, vznikla za účelem dosažení kompatibility spojovací a navigační výstroje s letectvy států NATO
MiG-21 MT - speciální verzí M se zvětšenou palivovou nádrží v hřbetní nástavbě
MiG-21 RF - kombinace draku R a nového motoru (z verze SM)
MiG-21 US - dvoumístná cvičná verze, odpovídá verzi U s širokou směrovkou a křídlem s verze SPS, instruktor měl pro výhled kupředu výsuvný periskop
MiG-21 UM - vycházel z verze US s přístroji a avionikou verze M a MF, též byly použity nové sedačky
MiG-21 UMD - modernizace pro chorvatské letectvo
Čtvrtá generace - víceúčelové stíhací/bombardovací letouny pro použití za každého počasí
MiG-21 bis Fishbed-K - navazuje na verzi MF. Má nový výkonnější motor, přepracovanou hřbetní část trupu, vybavení kabiny a část avioniky je stejné jako u MiG-23. Vyráběl se i v Indii
MiG-21-93 - je to vylepšená verze MiG-21 bis představená v roce 1993. Má jednodílný překryt kabiny (lepší výhled), je použita nová zbraňová elektronika, nový radar, vybaven HUD. Ve výzbroji zůstal kanón, jsou použity nové rakety, laserem a TV naváděné bomby
MiG-21 bis LanceR - jedná se o modernizační projekt vzniklý ve spolupráci Rumunska (Aerostar) a Izraele (Elbit). Je vybaven jiným radarem, radiostanicí, vystřelovací sedačkou, palubní deska je osazena multifunkčním displejem. Může nést zbraně a kontejnery západní výroby LanceR A - určen pro útoky na pozemní cíle LanceR B - dvoumístná verze určená pro přeškolování a útoky na pozemní cíle LanceR C - určen pro protivzdušnou obranu
MiG-21 bis D - modernizace pro chorvatské letectvo
Výzbroj:
jeden dvouhlavňový kanón GŠ-23 kalibru 23 mm, 200 nábojů (verze PFM, MF, SMT a bis) nebo jeden 30mm kanón NR-30 s 60 náboji (verze F-13)
výzbroj nebo výstroj na 5x podvěsech do hmotnosti 2000 kg
Je-2, Je-2A - šípové křídlo podobné MiGu-19, lišily se použitým motorem
Je-50/1, Je-50/2, Je-50/3, Je-50A - prototypy odvozené od Je-2. Měly navíc raketový motor k rychlému dosažení velké výšky
Je-4/1, Je-4/2 - verze prototypu Je-2 s trojúhelníkovým křídlem
Je-5 (I-500) - změna motoru v prototypu
Je-4/2, úpravy trupu a křídla
Je-6/1, Je-6/2, Je-6/3 - vzory pro sériovou výrobu
Je-7 - prototyp verze PF
Je-7/1 - prototyp verze P
Je-7 PD / MiG-21 PD Fishbed-G - Experimentální letoun s vlastnostmi STOL. Jednalo se o MiG-21 PFM se dvěma motory pro svislý vzlet a přistání, jejich instalace vedla ke změnám na trupu.
Je-8/1, Je-8/2 - verze vycházející z Je-6/3.
Je-8/1 vybaven později pomocnou nosnou plochou na přídi (Je-6T/3).
Prototyp E-8/2 měl nasávací otvor přemístěn pod trup.
MiG-21 I Analog - vytvořen pro testování křídla pro TU-144
Je-150 - vysokorychlostní stroj, jeho některé části byly vyrobeny z nerezové oceli a titanu, cílem bylo překonávat rychlosti větší než 2 400 km/hod.
Je-166 - modifikace MiGu-21 pro ověřování konstrukčních a aerodynamických požadavků při letech vysokou rychlostí. 7.října 1961 ustavil E-166 pilot Fedotov rychlostní rekord 2 401 km/h na 100 km okruhu a 11.září 1962 ustavil pilot Ostapenko výškový rekord 22 670 m.
První generace - J-7I, F-7A, J-7II, F-7B, F-7BS
Druhá generace - J-7M, F-7M, F-7P
Třetí generace - J-7E, F-7MG, F-7PG, J-7C, J-7III, J-7D, J-7IIIA
Dvoumístné verze - JJ-7, FT-7, JJ-7A, FT-7A, JJ-7B, FT-7B, JJ-7M, FT-7M, FT-7P, FT-7PG
| MiG-21F | MiG-21 F-13 | MiG-21PF | MiG-21PFM | |
| Rozpětí (m) | 7,15 | 7,15 | 7,15 | 7,15 |
| Délka (m) | 13,46 | 13,46 | 14,10 | 14,10 |
| Výška (m) | 4,12 | 4,12 | 4,12 | 4,12 |
| Hmotnosti: | ||||
| prázdná (kg) | 4 819 | 4 980 | 5 150 | 5 380 |
| vzletová (kg) | 6 850 | 8 625 | 9 080 | 9 080 |
| Motor | R-11F-300 | R-11F-300 | R-11F2-300 | R-11F2S-300 |
| Tah motoru | 38,2 | 38,2 | 38,7 | 38,2 |
|
s příd.spal. |
53,4 | 53,4 | 60,0 | 60,6 |
| Maximální rychlost (km/h) | 2 125 | 2 125 | 2 175 | 2 175 |
| Maximální dolet (km) | 1 520 | 1 300 | 1 600 | 1 370 |
| Dostup (m) | 19 000 | 19 000 | 19 000 | 19 900 |
| MiG-21SM | MiG-21M | MiG-21MF | MiG-21 bis | |
| Rozpětí (m) | 7,15 | 7,15 | 7,15 | 7,15 |
| Délka (m) | 14,90 | 14,90 | 14,10 | 14,10 |
| Výška (m) | 4,12 | 4,12 | 4,12 | 4,12 |
| Hmotnosti: | ||||
| prázdná (kg) | 5 250 | 5 350 | 5 690 | 5 895 |
| vzletová (kg) | 8 300 | 9 300 | 9 872 | 10 100 |
| Motor | R-13 | R-11F2S-300 | R-11F2SK-300 | R-25 |
| Tah motoru | 39,9 | 38,2 | 38,2 | 40,2 |
|
s příd.spal. |
63,7 | 60,6 | 60,6 | 69,6 |
| Maximální rychlost (km/h) | 2 230 | 2 230 | 2 230 | 2 230 |
| Maximální dolet (km) | 1 420 | 1 420 | 1 125 | 1 225 |
| Dostup (m) | 18 000 | 17 300 | 17 700 | 17 800 |
http://techmag.valka.cz/let_l_mig21.htm