Lavočkin La-5
8/2010
Navázal na předchozí stroje konstruktérského tria Lavočkin, Gudkov, Gorbunov. Jednalo se o LaGG-1 a LaGG-3. Ty se neosvědčily a padlo rozhodnutí uvolnit jejich výrobní linky pro konkurenční Jak-1. Lavočkin s Gorbunovem upravili v r. 1941nepříliš oblíbené LaGG-3 pro dvojhvězdicový motor AŠ-82. Řadových motorů VK-105 bylo potřeba pro jiné stroje a AŠ-82 měl vyšší výkon.
Vzhledem k dobrým vlastnostem prototypů LaG-5 (Lavočkin, Gorbunov - Gudkov se osamostatnil) bylo rozhodnuto o jejich sériové výrobě. V r. 1942 se nový La-5 (Gorbunov odešel z konstr. kanceláře) začal vyrábět a do konce roku bylo 1129 strojů La-5 (motor AŠ-82A) a La-5F (AŠ-82F). Vývoj motoru pokračoval a v bitvě u Kurska (1943) byla poprvé nasazena nejznámější verze La-5FN (motor AŠ-82FN s novým kompresorem "N" a přímým vstřikováním paliva do válců "F"). Celkem mělo být vyrobeno 10 599strojů La-5, nejvíce La-5FN. Cvičná verze nesla označení La-5UTI.
Stroje La-5FN sloužily až do konce války. Byly to typické frontové stroje sovětského letectva. La-5FN byl v malých výškách, pro které byl dimenzovaný, rovnocenným soupeřem německých Bf 109G a Fw 190A. Zaostával za nimi však v o něco nižší palebné síle. Brzy si získaly velkou oblibu. Létal na nich např. I. Kožedub (62sestřelů) i jednonohý A. Maresjev (19 sestřelů)
Konstrukce La-5:
Oproti svému předchůdci LaGG-3 se, mimo motoru, změnil překryt kabiny.
Pro kostru bylo použito obyčejné jedlové dřevo, které sice přispělo
k nárůstu hmotnosti, ale práce s ním byla jednoduchá. Dřevěná kostra
křídel a pevných ocasních ploch byla potažená překližkou, kovová
kostra pohyblivých ocasních ploch a klapek plátnem. Trup tvořila překližková
poloskořepina. Krycí plechy motoru byly duralové. Hvězdicový motor poháněl
kovovou trojlistou vrtuli s nastavitelným úhlem náběhu listů. Podvozek
záďového typu byl zatahovací.
Výzbroj:
- dva pevné kanóny ŠVAK ráže 20 mm střílející okruhem vrtule (po
200nábojích na každý)
- bomby do hmotnosti 500 kg nebo 2 přídavné nádrže s palivem nebo šest
neřízených raket.
Logickým pokračováním stroje La-5FN se stal Lavočkin La-7.
La-5FN se stal i základním stíhacím letounem našich letců v SSSR. Byly
ve výzbroji 1. čs. samostatného pluku i 2. stíhacího pluku. Kromě toho
byly ve výzbroji i La-5UTI. Do bojů už nezasáhly La-7, které začaly
být našim letcům dodávány v době, kdy letecká válka končila.
La-5FN v SNP:
1.
samostatný stíhací letecký pluk SSSR, který vznikl
3. července 1944 na letišti Kubinka v tehdejším SSSR a velel
mu kpt. František Fajtl, disponoval 22 letouny Lavočkin La-5FN. Po zahájení
SNP se pluk přesunul 17. září 1944 na polní letiště Zolná u Zvolena
(později působil též z letiště Tri Duby). Do
25. října 1944, kdy se pluk s 11 letuschopnými
stroji vrátil zpět na území kontrolované Sovětskou
armádou, uskutečnili jeho letci 566 bojových letů v trvání
383 operačních hodin, zaznamenali celkem 9 jis-tě a 3 pravděpodobně
sestřelené nepřátelské stroje, 7 letounů je nárokováno
jako poškozených. 10 německých letounů zničili
na zemi. Dále si na své konto pluk připsal 77 nákladních
a 14 osob-ních automobilů, 3 dělostřelecké a 3 minometné baterie, 2
tanky, 1 obrněný vůz a 3 lokomotivy.
Nejúspěšnějším pilotem pluku se v rámci SNP stal
ppor. Leopold Šrom s 5 jistými a 1 pravděpodobným sestřelem a 3
letouny zničenými na zemi.
Po
válce byly La-5FN ve výzbroji čs. letectva pod označením S-95. Celkem mělo
čs. letectvo při zahájení poválečné obnovy 27 strojů La-5FN a 4
stroje La-5 UTI. S-95 dosloužily v r.1948. Mezitím však proběhly
pevnostní zkoušky, protože životnost La-5FN od převzetí z výrobního
závodu byla udávána jen na dva roky.
* Délka: 8,67 m
* Rozpětí: 9,80 m
* Plocha křídel: 17,59 m2
* Prázdná hmotnost: 2 605 kg
* Vzletová hmotnost : 3 320 kg
* Maximální vzletová hmotnost: 3 402 kg
* Pohonná jednotka:
1x vzduchem chlazený, 14-válcový dvojhvězdicový motor Švecov
AŠ-82FN
* Výkon pohonné jednotky: 1 1216 kW
* Maximální rychlost: 640 km/h
* Dolet: 765 km
* Dostup: 9 500 m
* Stoupavost: 16,7 m/s
Wikipedie
Němeček, Vojenská letadla 3, NV 1977
Němeček, Čs. letadla II, NV 1984
