* 12. ledna 1907
+14. ledna 1966
Letecký, ale hlavně raketový konstruktér
Narodil se na Ukrajině v městečku
Žitomir. Dlouho žil u prarodičů v Něžinu. Zde se poprvé seznamuje s letectvím.
Od devíti let žil v Oděse.
Tady už letectví propadl. Spoustu času trávil na základně hydroplánů,
kde vypomáhal. Za odměnu ho piloti brali na některé lety. V roce 1921
nastoupil na odbornou školu, kde získal výuční list zedníka-pokrývače.
V r. 1924 začal studovat letectví na Polytechnickém institutu v Kyjevě.
V sedmnácti letech sestrojil svůj první kluzák K-5.
V r 1926
studium na Fakultě mechaniky Baumanovy vysoké školy technické v Moskvě.
V průběhu studia se intenzivně zabýval konstrukcí kluzáků. Zde se
seznámil i s dílem otce kosmonautiky E. K. Ciolkovského. Na konci roku
1930 složil školní práci na téma lehkého letounu pod vedením A.N.Tupoleva.
V únoru 1931 byl promován leteckým inženýrem.
Po studiích se připojil ke skupině nadšenců, která založila Skupinu
pro výzkum reaktivního pohybu (GIRD) a oženil se. Stal se technickým
vedoucím. Později byl GIRD spojen s GLD (laboratoř pro výzkum dynamiky
plynů) a tento celek pojmenován jako Reaktivní výzkumný ústav (RNII).
Příchod předválečných politických čistek dopadl i na Korolojova. Byl
odsouzen k deseti letům žaláře, zbaven občanských práv i majetku a
poslán do gulagu. Na přímluvy a díky své kvalifikaci byl po půl roce
útrap na Kolymě na východní Sibiři odtransportován Koroljov do Moskvy
do vězení NKVD pro konstruktéry (CKB-29 NKVD), kde opět pracoval s
Tupolevem. Stavěli tam lehký dvoumotorový bombardér, později označený
jako Tu-2.
Na vlastní přání byl převezen do Kazaně, kde působil jeho bývalý
kolega Gluško. Do Kazaně dorazil 19. 11. 1942. Při leteckém závodě č.
16 existovalo OKB 4.zvláštního oddělení NKVD, přemístěné sem z Tušina.
Dne 8. ledna 1943 zde byla zřízena skupina č 5 (reaktivních jednotek –
KB-RU), jejímž hlavním konstruktérem byl jmenován S. P. Koroljov. Později
byla sloučena s druhou skupinou stejného zaměření a společným úkolem
bylo dokoncení letových zkoušek letounu Pe-2 s pomocným raketovým
motorem RD-1.
27. července 1944 byl
S. P. Koroljov rozhodnutím Prezídia Nejvyššího sovetu podmínečně
osvobozen a byl jmenován hlavním konstruktérem spojené skupiny OKB-SD. V
roce 1945 se stal vedoucím katedry reaktivních motoru Kazaňského leteckého
institutu.
Po válce už patřil mezi uznávané specialisty vyslané do
Německa. Sbíral informace o raketě V-2.
Doma pak dostává za úkol stavět vojenské rakety s co největším
doletem. Po několika letech (od r. 1950) je hlavním konstruktérem a klíčovou
osobou ve vývoji balistických střel. Po několika letech se stal vedoucím
sovětského vesmírného programu. Jeho klíčová úloha v sovětském
vesmírném programu byla utajena
až do jeho smrti. V období práce na vesmírných projektech byl znám jen
pod označením „hlavní projektant“. Pod jeho dohledem se uskutečnily
rané úspěchy vesmírných programů, při nichž byla využita především
raketa R-7. R-7 nebyla pro vojáky vzhledem k dlouhé přípravě k vypuštění
příliš vhodný nosič, avšak měla natolik velkou nosnost, že se dala
použít jako nosič pro družici. To si S. P. Koroljov uvědomil a navrhl,
že v rámci zkušebních startů v době Mezinárodního geofyzikálního
roku by mohl vypustit družici.
4.října 1957 byla vypuštěna první družice světa – Sputnik.
Brzy na to se za pomocí stejné (nebo upravené) rakety vypustilo mnoho dalších
objektů, které se svými prvenstvími nesmazatelně zapsaly do historie.
Kupříkladu první živý tvor, první sonda k Měsíci, první člověk,
první výstup do volného prostoru a mnoho dalších (programy Vostok a
Voschod).
Byla zahájena projekce rakety pro případnou měsíční misi (N-1), ale
jejich neúspěšných zkoušek se už Koroljov nedožil. 14. ledna 1966 umírá
při plánované operaci, která se zkomplikovala, na srdeční selhání.
V r. 1964 navštívil Československo.
Další Koroljovovy konstrukce:
Zhruba 12 let S. P. Koroljov navrhoval kluzáky a motorová letadla (první
byl kluzák K-5 v roce 1924). Z jím navržených konstrukcí jich bylo za
tu dobu realizováno pět.
V
roce 1929 získal pilotní průkaz. Již o rok později za
pouhých 47 dnů vyprojektoval
akrobatický větroň Krasnaja zvězda. V roce 1931 se spolupodílel s Ljušinem
a Malinovským na projektování dvoumístného větroně,
pak s Jurijevem na projektování dvojtrupého letounu SK8-9 a
samostatně připravil
projekt dopravního letounu SK-8. Od konce roku 1931 se intenzivně zabýval
organizováním GIRDu. Presto pokračoval
v projektování letadel – v dubnu 1932 navrhl lehký dvojtrupý letoun
Elektron-1, v roce 1933 motorizovaný větroň SK-7.
V
RNII, pracoval v oddělení se E.
Šcetinkova
v sektoru letounových střel.
V květnu 1934 vedl první
letové zkoušky hybridní rakety GIRD-06 své konstrukce. Ani tady s
projektováním letadel nepřestal
– v roce 1935 navrhl větroň SK-9, do něhož
v budoucnu hodlal instalovat raketový motor.
Pod vedením S. P. Koroljova se ve 4. brigádě RNII
pod společným označením objekt 06 stavělo několik variant letounových
střel s různým křídlem. Projektování této letounové střely, označ.
06/I až 06/IV, S. P. Koroljov ukončil v září
1934. Projekt rakety 06/III se stal základem pro vývoj rakety „216“
poháněné kapalinovým raketovým motorem. K vypouštění rakety se používalo
katapultu se sáněmi urychlovanými svazkem tří motorů na TPL. Po jeho zatčení se po určitou
dobu pokračovalo
ve zkouškách, ale nakonec byly další práce zastaveny.
Nejznámějším
prostředkem z té doby je experimentální letecká řízená raketa –
torpédo „301“, navržená 4. brigádou ústavu pod vedením S. P.
Koroljova v roce 1937 (vedoucí inženýr E. S. Šcetinkov).
Byla určena ke střelbě na pozemní i vzdušné cíle na vzdálenost 10 km a měl ji pohánět
experimentální kapalinový raketový motor ORM-66 konstrukce V. P. Gluška.
Po moskevském působení a pracech na Tu-2 bylo Tupolevovo OKB v červenci
1941 (ve stejném měsíci byl A. N. Tupolev a dalších 24 konstruktéru
propuštěno z všzení) evakuováno do Omsku. Zde mj. Koroljov (stále
v odsouzený) pracoval na projektech různých prostředků
s raketovým pohonem.
|