Iljušin Il-14 (Avia Av-14)
7/2010



Iljušin Il-14 (V kódu NATO "Crate") byl sovětský dvoumotorový vrtulový víceúčelový letoun, který byl vyráběn i v Československu pod značkou Avia Av-14.
 

Jako logické pokračování vývoje Il-12 vznikl počátkem padesátých let Il-14P pro 18 cestujících. Modernizováno bylo zejména křídlo a byly instalovány nové, výkonnější motory. První prototyp vzlétl 20. září 1950
V roce 1956 vznikla verze Il-14M pro 24 nebo 32 cestujících. Byla to verze s prodlouženým trupem, vyráběná od roku 1956 pro 24, později 28 - 32 cestujících.
Další verzí bylo nákladní Il-14T. Další ¨transportní verze měla ozn. Il-14G. Označení Il-14D nesla výsadková verze. 

Originálních Il-14 z Taškentu u nás létalo jen několik, protože v roce 1954 započaly přípravy na licenční výrobu Il-14 v pražské Avii. Výroba se o rok později skutečně rozeběhla a pokračovala až do roku 1960. Bylo vyrobeno celkem 203 letadel. 
První (přibližně) polovina produkce byly původní osmnáctimístné verze Avie Av-14 (Il-14P), exportované do SSSR, který je pravděpodobně reexportoval do dalších zemí. 
Po dohodě s ČSA byl upraven interiér pro zlepšení hospodárnosti provozu a letadlo bylo přizpůsobeno předpisům ICAO pro další export. Prvním stupněm úprav vznikla Avia Av-14-24 s novým typem sedaček a sklopnými stolky. O metr prodloužený trup a zároveň snížení počtu členů posádky na 3 umožnilo u Avie Av-14-32 dále zvýšit kapacitu letadla. Avia-14 Super vznikla roku 1959 a podle verze mohla přepravovat 32-42 cestujících. Letadla Av-14-32 ČSA byla později přestavěna na verzi Av-14-40 pro 40 cestujících, kdy se za cenu mírného zkrácení doletu na 820-900 km zvýšila kapacita o osm cestujících. 
V říjnu 1958 vznikla verze Av-14T upravená speciálně pro přepravu tří tun nákladu všeho druhu, letoun byl vybaven bočními dveřmi o rozměrech 1,6 krát 2,7 metru a jeřábem. Několik letadel u armády a vládní letky bylo v salonní verzi.
Poslední úpravou byla verze FG, fotogrammetrická, kdy byla do několika Il-14 zabudována prosklená příď a do trupu kamery. Tato přestavba proběhla ve Vodochodech. 

Celkem bylo exportováno 127 strojů, 70 do SSSR, 30 do ČLR, 10 do Indonésie, 4 na Guineu a další do Polska, Bulharska a Mongolska. Posledních pár kusů mělo kulatá okna a bylo částečně přetlakovaných. Uvažovalo se i o možnosti zástavby turbovrtulového motoru, která se nakonec neuskutečnila.
Dalších 80 Il-14 bylo vyrobeno v NDR, celkem bylo vyrobeno 1276 kusů Il-14 všech
verzí.  
Technické údaje  IL-14M
Posádka: 5
Cestující:  24-36
Motor:  2x Švecov AŠ-82T, 1397 kW
Rozpětí:  31,4 m
Délka:  22,31 m
Výška:  7,8 m
Hmotnost (prázdný):  12 600 kg
Hmotnost (vzletová):  17 500 kg
Cestovní rychlost:  345 km/h
Dostup:  7 400 m
Dolet:  1 750 km
Dolet s maximálním zátížením:  400 km


Avia/Il-14 u ČSA:
U ČSA létaly výhradně domácí Av-14 různých modifikací. Do letového parku byly v několika sériích zařazovány od r. 1957 do r.1961. Poslední let tohoto typu u ČSA pak uskutečnil stroj OK-LCD dne 31.3.1977 na lince OK-476 (Košice - Bratislava - Brno - Praha).

Podle pramenů létaly u ČSA :

Av-14-24/32        5ks
Av-14-32A           9ks
Av-14-28              2ks
Av-14-32/40       14ks (vč. 32A/40)
Av-14-32 Salon     1ks (OK-MCD - původně u letky MV jako OK-BYU)
Av-14T                  1ks (byl to transportní stroj určený pro dopravu pošty, havaroval 11.2.1977 v Bratislavě
Řada z nich sloužily i u jiných uživatelů (letka ministerstva vnitra, armáda, ČS správa dopr. letišť). Po vyřazení z provozu byla většina strojů prodána do SSSR.

Při provozu u ČSA nesly některé stroje jména:
OK-MCH "Písek", OK-MCI "Vlaštovka", OK-MCJ "Svit Gottwaldov", OK-MCK "Strakonice", OK-MCL "Trenčín", OK-MCU "Bílá labuť", OK-MCV "Lučenec", OK-MCW "Olomouc",  OK- MCX "Přerov", OK-MCY "Jindřichův Hradec".

Il-14 /Av-14 u armády:
V armádě se nepoužívalo (na rozdíl od ostatních uživatelů) čs. licenční označení Av-14, ale Il-14.

Letouny Iljušin Il-14 byly do výzbroje vojenského letectva čs. armády zavedeny na jaře roku 1956. Jednalo se o tři stroje zařazené u 1. dopravního leteckého pluku, přejmenovaného k 1.10.1956 na 1. dopravní výsadkový letecký pluk. Šlo o původní sovětskou verzi Il-14 P, dosahující maximální rychlost 398 km/h, dostup 7 400 m a dolet 1 900 km, umožňující přepravu 18 osob a 500 kg nákladu. Letouny měly radiové a radionavigační vybavení pro činnost i za ztížených povětrnostních podmínek a v noci.

V roce 1958 pluk získal další čtyři letouny. V roce 1959 bylo zahájeno přezbrojování útvaru na licenčně vyráběné letouny Iljušin Il-14 T. Letoun mohl operovat na travnatých letištích, přepravní kapacita činila 30 osob s výstrojí nebo 3 000 kg nákladu, přičemž jeho maximální rychlost vzrostla na 430 km/h a dolet na 2 240 km. 

V únoru téhož roku byly do výzbroje samostatné radiotechnické letky 46. bombardovací letecké divize, zařazené od července 1960 do složení 47. průzkumného leteckého pluku, zavedeny dva stroje Il-14 RT. 
K 1.4.1959 u čs. vojenského letectva sloužilo 12 letounů Il-14. Jejich počet poměrně rychle vzrůstal a k 1.1.1960 naše vojenské letectvo disponovalo již 37 letouny, z čehož 7 ks bylo zařazeno u 46. bombardovací letecké divize, 19 ks u 1. dopravního výsadkového leteckého pluku, 5 ks u Leteckého oddílu velitelství letectva a PVOS, 5 ks v leteckých opravnách a 1 ks u Zkušebního a zlepšovatelského střediska. 
Při invazi vojsk Varšavské smlouvy bylo k 21.8.1968 na našich letištích kromě jiného vykazováno 19 ks Il-14 u 1. dopravního výsadkového leteckého pluku a 7 ks u 50. spojovacího leteckého pluku. Další 4 letouny sloužily u 10. protiradiotechnického leteckého oddílu a 3 letouny u Fotoletecké skupiny. U 50. spojovacího leteckého pluku od roku 1969 sloužilo 9 letounů Il-14. 
10. protiradiotechnický letecký oddíl disponoval letouny Il-14 RT a RTR, které v roce 1965 převzal od 47. průzkumného leteckého pluku a v roce 1969 je uvedenému útvaru opětně vrátil. Tři letouny Il-14 RT (trupových čísel 0601, 3109 a 3133) byly vybaveny po jednom ks nesměrových stanovišť radiotechnického průzkumu SRS-1 A a SRS-1 B, a směrových stanovišť radiotechnického průzkumu SRS-1 C a SRS-1 D, zatímco jeden letoun Il-14 RTR (s trupovým číslem 3160) disponoval dvěmi směrovými stanovišti radiotechnického průzkumu SRS-1 a jedním stanovištěm radiového průzkumu R-314. Radiotechnický roj u 47. průzkumného leteckého pluku zanikl až 31.10.1986. Poslední Il-14 RT (trupové číslo 3109) přelétl 29.10.1986 do Prostějova a zatímco Il-14 RTR (trupové číslo 3160) byl z výzbroje pluku vyřazen až v roce 1987.

K 1.9.1974 naše vojenské letectvo provozovalo 56 letounů Il-14, z toho 26 ks u 1. dopravního výsadkového leteckého pluku, 6 ks u 3. dopravního leteckého pluku (z výzbroje pluku byly vyřazeny v roce 1977), 9 ks u Fotoletecké skupiny, 4 ks u 47. průzkumného leteckého pluku, 5 ks u VVLŠ SNP, po 2 letounech u 10. velitelské letky, 2. spojovací letky a Výzkumného zkušebního střediska 031. 
V červnu 1982 bylo provozováno 14 strojů Il-14 u 1. dopravního výsadkového leteckého pluku, 5 ks u Fotoletecké skupiny, 3 ks u 47. průzkumného leteckého pluku, 2 ks u 10. velitelské letky, 2 ks u 2. spojovací letky, 4 ks 1. leteckého školního pluku, 2 ks u Výzkumného ústavu 030 a 1 ks v opravě, tj. celkem 33 letounů.
K 1.5.1984 se jednalo o 9 ks u 1. dopravního výsadkového leteckého pluku, 6 ks u Fotoletecké skupiny, 3 ks u 47. průzkumného leteckého pluku, 1 ks u 2. spojovací letky, 1 ks u Výzkumného ústavu 030, tj. celkem 20 letounů. Stroje Il-14 byly z vybavení 1. dopravního výsadkového leteckého pluku a 2. spojovací letky vyřazeny v roce 1985. Fotoletecká skupina obdržela v letech 1967 až 1968 tři letouny Il-14 FG ve fotogrametrické verzi (trupová čísla 6101, 6102, 6103) a následně i pět letounů Il-14 F ve fotoverzi (trupová čísla 0508, 0603, 0610, 1106 a 3111). Poslední letoun Il-14 FG (6102) byl z vybavení skupiny vyřazen až 30.4.1994.

Údaje o letounech Il-14 v ČSLA můžete najít v „L+K“, č. 3/1998, 9/2003 a 7-8/2004. Podle pamětníků u 1. dopravního výsadkového leteckého pluku sloužily:
- sovětské 18ti místné Il-14P: 0506, 0508, 0610;
- čs. 32 místné osobní Av-14-32: 806101, 02, 03;
- čs. transportní Av-14T: 813101, 05 až 09, 913114 až 16, 20, 24, 30, 31, 43 až 48, 50 až 55, 013156 až 59, 73;
- čs. Av-14 Super: 014105.

Ještě pár poznámek: 
Il-14P 0506 - V případě tohoto stroje šlo o osobní dar pro min.národní obrany gen.Čepičku od maršála Malinovského.Letadlo ex. CCCP-L1629.
Il-14P 508 ,603 a 610 - Letadla byla přestavěna na verzi FG v Aero Vodochody.
Il-14T armáda jich používala minimálně 36
IL-14-32 1107 ( Av-14M ) byl zalétán v Avii  24. 3. 1959 s poznávací značkou OK-MZA. S ní byl v červnu 1959 vystavován na pařížském aerosalonu v Le Bourget. Znovu byl zalétán v Avii 8. ledna 1960, po té byl převzat Zástupcem vojenské správy. Jeho historie u čs. vojenského letectva je poněkud nejasná. V létě 1973 se letoun zúčastnil natáčení filmu Vysoká modrá zeď.

   www.planes.cz,  Wikipedie,  www.vojenstvi.cz,  forum.valka.cz