|
Jako logické pokračování vývoje Il-12 vznikl počátkem padesátých let
Il-14P pro 18 cestujících. Modernizováno bylo zejména křídlo a byly
instalovány nové, výkonnější motory. První prototyp vzlétl 20. září 1950
V roce 1956 vznikla verze Il-14M
pro 24 nebo 32 cestujících. Byla to verze s
prodlouženým trupem, vyráběná od roku 1956 pro 24, později 28 - 32 cestujících.
Další verzí bylo nákladní Il-14T. Další ¨transportní verze měla
ozn. Il-14G. Označení Il-14D nesla výsadková
verze.
Originálních
Il-14 z Taškentu u nás létalo jen několik, protože v roce 1954 započaly
přípravy na licenční výrobu Il-14 v pražské Avii. Výroba se o rok
později skutečně rozeběhla a pokračovala až do roku 1960. Bylo
vyrobeno celkem 203 letadel.
První (přibližně) polovina produkce byly původní
osmnáctimístné verze Avie Av-14 (Il-14P), exportované do SSSR, který je pravděpodobně
reexportoval do dalších zemí.
Po dohodě s ČSA byl upraven interiér pro
zlepšení hospodárnosti provozu a letadlo bylo přizpůsobeno předpisům
ICAO pro další export. Prvním stupněm úprav vznikla Avia Av-14-24 s novým
typem sedaček a sklopnými stolky. O metr prodloužený trup a zároveň snížení
počtu členů posádky na 3 umožnilo u Avie Av-14-32 dále zvýšit kapacitu
letadla. Avia-14 Super vznikla roku 1959 a podle verze mohla přepravovat
32-42 cestujících. Letadla Av-14-32 ČSA byla později přestavěna na
verzi Av-14-40 pro 40 cestujících, kdy se za cenu mírného zkrácení
doletu na 820-900 km zvýšila kapacita o osm cestujících.
V říjnu 1958
vznikla verze Av-14T upravená speciálně pro přepravu tří tun nákladu
všeho druhu, letoun byl vybaven bočními dveřmi o rozměrech 1,6 krát
2,7 metru a jeřábem. Několik letadel u armády a vládní letky bylo v
salonní verzi.
Poslední úpravou byla verze FG, fotogrammetrická, kdy
byla do několika Il-14 zabudována prosklená příď a do trupu kamery.
Tato přestavba proběhla ve Vodochodech.
Celkem bylo exportováno 127 strojů,
70 do SSSR, 30 do ČLR, 10 do Indonésie, 4 na Guineu a další do Polska,
Bulharska a Mongolska. Posledních pár kusů mělo kulatá okna a bylo částečně
přetlakovaných. Uvažovalo se i o možnosti zástavby turbovrtulového
motoru, která se nakonec neuskutečnila.
Dalších 80 Il-14 bylo vyrobeno v
NDR, celkem bylo vyrobeno 1276 kusů Il-14 všech
verzí.
Technické údaje
IL-14M |
Posádka: |
5 |
Cestující: |
24-36 |
Motor: |
2x Švecov AŠ-82T, 1397 kW |
Rozpětí: |
31,4 m |
Délka: |
22,31 m |
Výška: |
7,8 m |
Hmotnost (prázdný): |
12 600 kg |
Hmotnost (vzletová): |
17 500 kg |
Cestovní rychlost: |
345 km/h |
Dostup: |
7 400 m |
Dolet: |
1 750 km |
Dolet s maximálním
zátížením: |
400 km |
Avia/Il-14 u ČSA:
U ČSA létaly výhradně domácí Av-14 různých modifikací. Do
letového parku byly v několika sériích zařazovány od r. 1957 do
r.1961. Poslední let tohoto typu u ČSA pak uskutečnil stroj OK-LCD dne
31.3.1977 na lince OK-476 (Košice - Bratislava - Brno - Praha).
Podle pramenů létaly u ČSA :
Av-14-24/32 5ks
Av-14-32A 9ks
Av-14-28
2ks
Av-14-32/40 14ks (vč. 32A/40)
Av-14-32 Salon 1ks (OK-MCD - původně u letky MV
jako OK-BYU)
Av-14T
1ks (byl to transportní stroj určený pro dopravu pošty, havaroval
11.2.1977 v Bratislavě
Řada z nich sloužily i u jiných uživatelů (letka ministerstva vnitra,
armáda, ČS správa dopr. letišť). Po vyřazení z provozu byla většina
strojů prodána do SSSR.
Při provozu u ČSA nesly některé stroje jména:
OK-MCH "Písek", OK-MCI "Vlaštovka", OK-MCJ "Svit
Gottwaldov", OK-MCK "Strakonice", OK-MCL "Trenčín",
OK-MCU "Bílá labuť", OK-MCV "Lučenec", OK-MCW
"Olomouc", OK- MCX "Přerov", OK-MCY "Jindřichův
Hradec".
Il-14 /Av-14 u armády:
V armádě se nepoužívalo (na rozdíl od ostatních uživatelů) čs. licenční označení
Av-14, ale Il-14.
Letouny Iljušin Il-14 byly do výzbroje vojenského letectva čs. armády
zavedeny na jaře roku 1956. Jednalo se o tři stroje zařazené u 1. dopravního
leteckého pluku, přejmenovaného k 1.10.1956 na 1. dopravní výsadkový
letecký pluk. Šlo o původní sovětskou verzi Il-14 P, dosahující maximální
rychlost 398 km/h, dostup 7 400 m a dolet 1 900 km, umožňující přepravu 18
osob a 500 kg nákladu. Letouny měly radiové a radionavigační vybavení pro
činnost i za ztížených povětrnostních podmínek a v noci.
V roce 1958 pluk
získal další čtyři letouny. V roce 1959 bylo zahájeno přezbrojování útvaru
na licenčně vyráběné letouny Iljušin Il-14 T. Letoun mohl operovat na
travnatých letištích, přepravní kapacita činila 30 osob s výstrojí nebo
3 000 kg nákladu, přičemž jeho maximální rychlost vzrostla na 430 km/h a
dolet na 2 240 km.
V únoru téhož roku byly do výzbroje samostatné
radiotechnické letky 46. bombardovací letecké divize, zařazené od července
1960 do složení 47. průzkumného leteckého pluku, zavedeny dva stroje Il-14
RT.
K 1.4.1959 u čs. vojenského letectva sloužilo 12 letounů Il-14. Jejich
počet poměrně rychle vzrůstal a k 1.1.1960 naše vojenské letectvo
disponovalo již 37 letouny, z čehož 7 ks bylo zařazeno u 46. bombardovací
letecké divize, 19 ks u 1. dopravního výsadkového leteckého pluku, 5 ks u
Leteckého oddílu velitelství letectva a PVOS, 5 ks v leteckých opravnách a
1 ks u Zkušebního a zlepšovatelského střediska.
Při invazi vojsk Varšavské
smlouvy bylo k 21.8.1968 na našich letištích kromě jiného vykazováno 19 ks
Il-14 u 1. dopravního výsadkového leteckého pluku a 7 ks u 50. spojovacího
leteckého pluku. Další 4 letouny sloužily u 10. protiradiotechnického
leteckého oddílu a 3 letouny u Fotoletecké skupiny. U 50. spojovacího leteckého
pluku od roku 1969 sloužilo 9 letounů Il-14.
10. protiradiotechnický letecký oddíl disponoval letouny Il-14 RT a
RTR,
které v roce 1965 převzal od 47. průzkumného leteckého pluku a v roce 1969
je uvedenému útvaru opětně vrátil. Tři letouny Il-14 RT (trupových čísel
0601, 3109 a 3133) byly vybaveny po jednom ks nesměrových stanovišť
radiotechnického průzkumu SRS-1 A a SRS-1 B, a směrových stanovišť
radiotechnického průzkumu SRS-1 C a SRS-1 D, zatímco jeden letoun Il-14 RTR
(s trupovým číslem 3160) disponoval dvěmi směrovými stanovišti
radiotechnického průzkumu SRS-1 a jedním stanovištěm radiového průzkumu
R-314. Radiotechnický roj u 47. průzkumného leteckého pluku zanikl až
31.10.1986. Poslední Il-14 RT (trupové číslo 3109) přelétl 29.10.1986 do
Prostějova a zatímco Il-14 RTR (trupové číslo 3160) byl z výzbroje pluku
vyřazen až v roce 1987.
K 1.9.1974 naše vojenské
letectvo provozovalo 56 letounů Il-14, z toho 26 ks u 1. dopravního výsadkového
leteckého pluku, 6 ks u 3. dopravního leteckého pluku (z výzbroje pluku byly
vyřazeny v roce 1977), 9 ks u Fotoletecké skupiny, 4 ks u 47. průzkumného
leteckého pluku, 5 ks u VVLŠ SNP, po 2 letounech u 10. velitelské letky, 2.
spojovací letky a Výzkumného zkušebního střediska 031.
V červnu 1982 bylo
provozováno 14 strojů Il-14 u 1. dopravního výsadkového leteckého pluku, 5
ks u Fotoletecké skupiny, 3 ks u 47. průzkumného leteckého pluku, 2 ks u 10.
velitelské letky, 2 ks u 2. spojovací letky, 4 ks 1. leteckého školního
pluku, 2 ks u Výzkumného ústavu 030 a 1 ks v opravě, tj. celkem 33 letounů.
K 1.5.1984 se jednalo o 9 ks u 1. dopravního výsadkového leteckého pluku, 6
ks u Fotoletecké skupiny, 3 ks u 47. průzkumného leteckého pluku, 1 ks u 2.
spojovací letky, 1 ks u Výzkumného ústavu 030, tj. celkem 20 letounů.
Stroje Il-14 byly z vybavení 1. dopravního výsadkového leteckého pluku a 2.
spojovací letky vyřazeny v roce 1985. Fotoletecká skupina obdržela v letech 1967 až 1968 tři letouny
Il-14 FG
ve fotogrametrické verzi (trupová čísla 6101, 6102, 6103) a následně i pět
letounů Il-14 F ve fotoverzi (trupová čísla 0508, 0603, 0610, 1106 a 3111).
Poslední letoun Il-14 FG (6102) byl z vybavení skupiny vyřazen až 30.4.1994.
Údaje o letounech Il-14 v ČSLA můžete najít v „L+K“, č. 3/1998,
9/2003 a 7-8/2004. Podle pamětníků u 1. dopravního výsadkového leteckého
pluku sloužily:
- sovětské 18ti místné Il-14P: 0506, 0508, 0610;
- čs. 32 místné osobní Av-14-32: 806101, 02, 03;
- čs. transportní Av-14T: 813101, 05 až 09, 913114 až 16, 20, 24, 30, 31, 43
až 48, 50 až 55, 013156 až 59, 73;
- čs. Av-14 Super: 014105.
Ještě pár poznámek:
Il-14P 0506 - V případě tohoto stroje šlo o osobní dar pro
min.národní
obrany gen.Čepičku od maršála Malinovského.Letadlo ex. CCCP-L1629.
Il-14P 508 ,603 a 610 - Letadla byla přestavěna na verzi FG v Aero
Vodochody.
Il-14T armáda jich používala minimálně 36
IL-14-32 1107 ( Av-14M ) byl zalétán v Avii 24. 3. 1959 s poznávací značkou
OK-MZA. S ní byl v červnu 1959
vystavován na pařížském aerosalonu v Le Bourget. Znovu byl zalétán v Avii
8. ledna 1960, po té byl převzat Zástupcem vojenské správy. Jeho historie u
čs. vojenského letectva je poněkud nejasná. V létě 1973 se letoun zúčastnil
natáčení filmu Vysoká
modrá zeď.
|