|
*1875 +1949
Irský letecký konstruktér a publicista, také se věnoval lidským snům
ve spojení s časovou následností. Jako letecký pionýr časných
let 20 století, Dunne pracoval na řadě pionýrských letadel.
Věnoval se zejména bezocasým strojům.
John William Dunne se narodil v Curragh Camp, County Kildare, Irsko v aristokratické
rodině. Od dětství tíhl k vědě a inspirovaly ho romány J. Verna.
Nastoupil do armády (Búrská válka), ale tyfus ho vrátil do civilního
života. Začal vážně studovat aerodynamiku a let. Zabýval se také
letem ptáků.
V r. 1903 byl opět povolán do služby. Tentokrát
ho do civilu vrátila diagnostikovaná srdeční vada.
Pokračoval ve svých studícíh a v r. 1904 byl teoreticky vybaven pro
návrhy kluzáků a motorových letadel a mohl vyzkoušet své teorie o řízení
letu, stabilitě a návrhu bezocasých konstrukcí.
V r. 1905 nastoupil do „Army Balloon Factory“ v South Farnborough v Anglii. Pod záštitou plukovníka
Johna Cappera a s podporou britské válečné rady se Dunne věnoval
konstrukci prvního britského vojenského letadla. Výsledkem byl kluzák D.1-A,
který mohl nést kromě pilota jednu osobu. D.1-A
byl postaven v červenci1907 a převezen
na skotskou vysočinu. Dunne s pasažérem (Capper) uskutečnili
osmisekundový let zakončený havárií.
V letech 1907 a 1908 byly uskutečněny pokusy se strojem D.1-B. Tento
motorizovaný D.1-A skončil
havárií při prvním letu.
Cvičný kluzák D.2 navržený v r. 1907 nebyl postaven, ale motorový
dvojplošník dvojice Dunne-Huntington navržený v letech 1907/08 úspěšné
vzlétl v r. 1911.
Následoval kluzák D.3 – letěl úspěšně v r. 1908 a po něm, motorový D.4 (vzlétl 1908), ale podle Dunnea to
byl spíše skokan než letoun.
V r. 1908 se britská válečná rada rozhodla ukončit poskytovanou
podporu a Dunne opustil Army Baloon Factory. Aby mohl pokračovat ve svých
experimentech, založil (s prostředky získanými od svých přátel)
malou společnost Blair Atholl
Aeroplane Syndicate.
V r. 1910 dokončil Dunne D.5, zatím nejlepší jeho konstrukce. Jako předchozí
modely, D.5 byl bezocasý dvojplošník. V centrální gondole bylo
sedadlo pilota (a pasažéra) spolu s motorem namontovaným tak aby poháněl
dvě tlačné vrtule. 20. prosince 1910 Dunne (jako testovací pilot)
demonstroval vysokou stabilitu D.5 a udivoval návštěvy mezi nimiž byl i
Orville Wright.
Dunne pokračoval ve svém konstruktérském úsilí ještě další tři
roky, než mu jeho zdraví nedovolilo dál pokračovat. Byl přijat za člena
Royal Aeronautical Society (F.R.Ae.S).
Ještě okolo r. 1920 pomáhal
Dunne konstruktéru Geoffrey Hillovi s návrhem bezocasého stroje
Westland Pterodactyl.
I když prokázal životaschopnost své konstruktérské koncepce, řadu let
se stavěla letadla jiné koncepce. Nicméně
čas od času se objevily stroje jemu koncepčně blízké, ať už bezocasé
nebo samokřídla.
Přehled konstrukcí J.W. Dunne:
Dunne D.1 (1907, kluzák, motorizovaná verze byla těžce poškozena)
Dunne D.2 (nepostaven, prezentován jako menší kluzáková verze dvojplošníku
Dunne-Huntington, nepostaven)
Dvojplošník (někdy též uváděno trojplošník) Dunne-Huntington (navržen
1906-1907, vzlet 1910, upraven a vylepšen1913)
Jednoplošník Dunne-Capper (1907 zalétán jako kluzák; motorizován
1911.)
Dunne D.3 (1908, kluzák)
Dunne D.4 (1908, motorový jednoplošník, využity křídla D.1)
Dunne D.5 (1910, motorový dvojplošník; postaven společností Short
Brothers - Short-Dunne 5 byl první bezocasý letoun, který létal. Později
byl přestavěn a upraven na D.8.)
Dunne D.6 (1911, jednoplošník)
Dunne D.7, (1911-1912, jednoplošník; dvojmístná verze měla označení
D.7-bis)
Dunne D.8 (1912, přestavěná a upravená D.5, v r. 1913 uskutečnila
přelet Eastchurch – Paris); licenční výroba u Nieuport a Burgess
Dunne D.9 (1913, jednoplošník; havaroval při prvním letu)
|