Leonardo da Vinci 
7/2010

Byl nemanželským synem notáře Sera Piera a venkovanky Catariny. Otec jej ale uznal za vlastního a zajistil mu všeobecné vzdělání.
O jeho dětství se nedochovaly žádné zápisy.
- 1457-1466 - Chodil ve Vinci do školy, poznával přírodu a začínal malovat.
- 1466 - Přestěhoval se s otcem do Florencie.

Florencie
- V letech 1469-1472 byl žákem výtvarníka Andrei del Verrocchia ve Florencii. Zde získal technickou dovednost, naučil se funkčnímu, přesnému a objektivnímu zobrazování předmětů.
- Roku 1472 byl podle písemných záznamů přijat do cechu malířského San Luca.
- 1472-1476 pracoval jako tovaryš ve Verrocchiově dílně.
- V letech 1478-1518 zpracovával Codex Atlanticus.

Milán
- V roce 1482 odešel na pozvání vévody Lodovica Sforzy z Florencie do Milána. Kolem roku 1483 Leonardo začíná svoje studium aerodynamiky a fyziky, anatomie, meteorologie, astronomie a kosmografie. Zajímá se o Pythagorovu matematiku, již si brzy osvojuje a činí ji základem vlastních bádání. Umění a věda se tak pro Leonarda stávají nerozlučně spojeny.

Roku 1487 se zúčastnil architektonické soutěže na model kupole nad křížením milánského Dómu. Všechny jeho podané návrhy byly však příliš nové a smělé, a tak byl Dóm dokončen podle plánů, které byly více v gotickém duchu.

- V roce 1495 započal práci na Poslední večeři.
- V roce 1499 byli ale Sforzové z Milána vypuzeni a Leonardo odchází do Benátek.
- V letech 1500-1507 pobýval opět ve Florencii. Pobýval u matematika Pacioliho, jehož dílo o božské proporci a architektuře měl údajně. V nemocnici Panny Marie konal svá anatomická studia; zabýval se otázkou regulace řeky Arna ve spojitosti s vysušením močálů.
- V letech 1503 až 1506 maloval obraz Mona Lisa.
- V letech 1506-1513 působil opět v Miláně.
- 1513-1514 pobýval v Římě, kde žil v paláci Guiliana de' Medici (mladšího bratra tehdejšího papeže Lva X.) a (snad poprvé) dostával pravidelný plat.
- Od roku 1516 až do své smrti žil ve Francii na pozvání krále Františka I.

Dílo Leonarda do Vinci ovlivnilo a ovlivňuje umění i vědu. Stále je zkoumáno, podrobováno hodnocení, u návrhů strojů zkoumána jejich realizovatelnost (některé v Leonardově době realizovat nešly, jiné - a těch nebylo málo - nedotáhl dál, protože ho zaujalo něco jiného).

Zjednodušíme si další text tím, že pomineme všechno ostatní a seznámíme se jen s tím co v Leonardově díle souvisí s létáním.

Leonardo da Vinci a létání

Dá se říci, že létání ho opravdu zaujalo a zřejmě až fascinovalo. Leonardo sepsal řadu vynikajících studií z různých oborů. S létáním souvisí jeden z jeho nejznámějších kodexů, kodex O letu ptáků z turínské Biblioteca Reale. Pochází z počátku 16. století a pozorování a úvahy jsou zachyceny na více než 1600 listech se zhruba 1700 kresbami. Leonardovým velkým snem bylo sestrojit létající stroj. Jeho prvním nápadem bylo, že člověk může létat pomocí mávání páru křídel. Sestrojil také křídla poháněná pružinou, která mávala nahoru a dolu, jako křídla ptačí.

Brzy ale pochopil, že síla lidských svalů nestačí, začal proto uvažovat o mechanickém pohonu. Nakonec došel k závěru, že pro člověka by bylo nejvhodnější plachtění pomocí pevných křídel. Proto se pokusil o konstrukci pevného křídla. Navrhl kluzák napodobující ptačí křídla, ale právě pro kluzák zřejmě připadalo vhodnější křídlo netopýra.

Při pobytu v Římě údajně vyrobil z vosku jakési těsto, a dokud bylo tekuté, dělal z něho drobounká zvířátka, naplněná vzduchem, která létala, když se do nich foukalo a zase klesala k zemi, když se foukat přestalo.

Další jeho myšlenkou byla konstrukce stroje poháněného vzdušným šroubem, předchůdce dnešního vrtulníku. Jediná kresba doprovázející Leonardovy poznámky je skica "vzdušného šroubu" o průměru 5 metrů, vyrobeného z rákosu, plátna a drátů, ovládaného pravděpodobně čtyřmi muži, kteří by měli stát na středové plošině a rukama by tlačili na tyče před nimi, aby otočily hřídelí uprostřed. Takto konstruovaný stroj by pravděpodobně nebyl nikdy schopen se odpoutat od země a pokud ano, musela by být vynaložena velká síla, což by nebylo možné.

Jeden ze svých létacích strojů neúspěšně vyzkoušel 3. ledna 1496.

Ve svých poznámkách se též zabýval myšlenkou padáku, který však rozpracoval jen teoreticky.

Ve svých návrzích byl limitován pohonem. Jako pohon pro svoje létací stroje častokrát využíval lidskou sílu (např. pedály jako na kole). Zřejmě si byl ale vědom toho, že lidská síla může fungovat jen teoreticky. (Teprve 20. století se všemi poznatky moderní chemie a kosmického výzkumu bylo schopno postavit úspěšný létající stroj poháněný člověkem.)

Vynalezl anemometr na zjišťování směru větru, anemoskop, který pravděpodobně zjišťoval rychlost větru, a inklinometr (sklonoměr).

Na závěr jedna převzatá poznámka:
Leonardovy rukopisy a kresby jsou  zpřístupněny zdarma na digitálním archivu E-Leo, který založila Knihovna Leonarda da Vinciho ve Vinci financovaný společně Leonardovou knihovnou a Evropskou unií. Samotná knihovna založená v roce 1928 uchovává část jeho impozantního díla resp. mnoho tisíc svazků leonardovských monografií. Projekt E-Leo má adresu www.leonardodigitale.com.